The sign of Rose || Sherlock I.

Greek numbers

Z pohledu Sherlocka

Otevřel jsem trezor a vklouznul dovnitř s Johnem hned v závěsu. Přede mnou se rozprostřela opancéřovaná místnost o velikosti průměrného bytu. Nic zde nebylo, tak jak jsem již před tím tušil, ale stěny byli posprejovány černou barvou:

νʹγʹ° κʹθʹ/ βʹ° ιʹεʹ

Koukal jsem na to asi dobrou půl hodinu, než mě napadlo si to vyfotit. Černá barva, kterou se lakují auta, v Londýně je jenom jedno místo. Ale v tuto chvíli mě nezajímá, kdo to udělala, ale co to znamená. Typoval bych to na číslice, protože na slovo je to moc krátké. Typoval bych starořečtinu, ruštinu, hierarchické nebo démotické písmo. Ještě chvíli jsem tam pobyl, ale potom mě z myšlenek vyrušil John.

"Sherlocku, to musíš vidět," sdělil mi John, opustili jsme a zavřeli trezor. Šel jsem do vedlejší místnosti, kde John stál před stěnou. Byla z dubového dřeva, jako všechno tady okolo, ale na něm byla jména a názvy. Oběť č.1 - přeškrtnuto, Oběť č.2 - přeškrtnuto, Oběť č. 3, Oběť č. 4, Oběť č. 5, Marry Watson, Sarah Watson - v kroužku, paní Hudsonová, Salome Holmes - v kroužku...

"Johne, taky si myslíš, že Salome se Sarah jsou další na řadě? Že ty škrtlé jsou po smrti a ty v kroužku půjdou na řadu?" optal jsem se a podíval se na Johna, který v tu samou chvíli odlepil oči od stěny.

"Sherlocku, já už nevím vůbec nic..." sdělil mi zmateně John a nepřestával se na mne dívat, "Co bude teď? S těmihle věcmi je nenajdeme ani za rok. Už vím, proč nám na to Moriarty nechával tři měsíce..."

Johnův projev však přerušilo zvonění mého mobilu. Vytáhnul jsem ho z kapsy a podíval se na display - Moriarty. Rozklepaně jsem stisknul zelené tlačítko a přiložil mobil k uchu.

"Ano?" začal jsem a netrpělivě jsem očekával jeho odpověď.

"Ahoj dlouho jsme se neslyšeli," pozdravil mě Moriarty.

"Co po mně chceš?"

"Máš možnost se posunout dál. Můžeš se Salome zeptat na jednu otázku a poprosit o radu. Máš n rozmyšlenou minutu."

Přemýšlel jsem, na co se j zeptat. Kde jsou? Jsou všichni naživu? Je Moriarty debil? Koho dalšího zabil? Oh bože, jedna-debilní-otázka!!! Ale v tu chvíli mi to docvaklo, pokud v místnosti byly nasprejované číslice starořečtinou, což na 98% byly, tak jsem potřeboval tu Salomeninu knihu Science of deduction - Greek maths.

"Máš už jenom pár vteřin..."

"Dej mi Salome."

"Jak si přeješ..."

"Salome, kde máš tu knihu, co jsem ti dal k Vánocům Science of deduction - Greek maths. Neptej se proč, prostě mi to řekni." naléhal jsem a v telefonu jsem zatím slyšel její dech.

"Půjdeš do mého pokoje. Otevřeš ten šuplík pod postelí, ten pravý a najdeš to hned na vrchu, je to hned první kniha. A Sherlocku... Pospěš si prosííím!!!" když mi toto Salome sdělila, někdo hovor okamžitě položil. Zandal jsem mobil do kapsy a otočil se na Johna.

"Do Baker Street, ale rychle!"

Tak další kapitolka je na světě. Doufám, že se vám líbila. Chtěla bych se předem omluvit, že jsem dlouho nic nepřidala. V pondělí jsem celý večer proseděla u počítače a napsala tři věty... Ale nakonec jsem se k tomu dokopala. Tak co na to říkáte? Vyřeší Sherlock vše, než je všechny Moriarty vyvraždí? A co najde pod znaky? Budu ráda za vaše komenty a votes. :)