Monstra z Vysočiny

Kapitola 2 - Obídek

 ,,Tak co to bude pánové?" byl očividně čas objednat si oběd. ,,Také přeji dobrý den, je vskutku dobrý, dal bych si smažený sýr prosím, s hranolkama a kečupem." ,,A já bych si prosím dal řízek s bramborovým salátem." ,,A co vy pane?" zeptala se číšnice Václavoměje. ,,Dal bych si ňákou polévku, mate zelňačku?" ,,Ano, máme." ,,Dobře, tak bych si ji dal." Číšnice odešla. Když v tom: ,,Velice se omlouvám za mne a mé kolegy, ale zapomněli jsme si objednat pití. Mohli bychom si ho objednat teďka?" ,,Ano ano, samozřejmně, tak co to bude?" ,,Prosím kofolu," řekli všichni tři najednou. ,,Dobře, dobře, za neurčitou dobu, která by mohla být větší či menší šestnácti minutám avšak není negativní číslice vám donesu objednávku."

,,Tákže, jak to jde?" řekl starosta. ,,Jde to dobře pane starosto," odpověděl. ,,Super," odpověděl starosta. Minuty ubíhaly strášně pomalu bez toho, aniž někdo něco řekl. ,,Jo! Abych nezapomněl. Možná po nás pujdou cajti," vykřikl najednou Václavoměj. ,,Ááá, teď jsi mne tedy, Václavoměji, vylekal." ,,No a?" ,,Nic nic, jen jsem se lekl." ,,No jó no, to se stává." ,,Každopádně, vím jaký mate vztah s naší policejní stanicí, ale nevidím důvod, proč by po nás měli takzvaně "jít"". ,,No víte, pane starosto, oni si vždycky najdou důvod, je to dost na nic, ale nedá se s tím nic dělat." ,,Fakt mně serou ti cajti s tímhle furt!" ,,Tady je váš pokrm, pánové." ,,Ááá, to jste mne, paní servírko, tedy vyděsila.",,Jak ses vůbec lekl?" ,,Prostě jsem se vyděsil, to je vše." ,,Nebudu už rušit, tady mate své pokrmy, nashle!" ,,Nashledanou" ,,Nashledanou" ,,Nashle" odpověděli všichni tři. A teď se konečně mohli pustit do jídla. K jídlu není moc co říct, protože nemluvili. Každý přece ví, že u jídla se nemluví.