Monstra z Vysočiny

Kapitola 8 - Zapálená diskuze

                                                                                     DALŠÍ DEN

 Gustav se opět (už potřetí probudil), provedl svou denní ranní domácí rutinu a jel vyzvednout Václavoměje. Byl rozespalý, nemohl spát kvůli myšlenkám na schůzku Elektrického výboje. Nastartoval auto a vyjel, neměl by snad dostat náhlý mikrospánek. Spánek který je mikro. Mikroplasty, mňam. Auto zastavilo. Za a stavilo. Gustav upadl do spánku. Probudilo ho Václavomějovo ťuká na sklo. „Tak kurva otevři Gustave." „Uaaaaaaaa." „Co to tady spíš?" „Promiň kámo." Bleskově odemkl auto a připravil se do řídící polohy. „Jedem." Jeli. A dál taky jeli.

Gustav zaparkoval a vyšel ven z auta. Václaoměj, nečekaně, take vylezl z auta. Odehrává se zapálená časopisecká diskuze. „Takže, dodělali jsme další číslo, co dál? Máme zatím to o Gotických kostelech, potřebujem ještě tak... pět článků vymyslet." Otevřel diskuzi šéfredaktor „Čtyři, já mám přec příběh na pokračování." Odpověděl Hugo. „No jo, někdo něco dalšího?" „Já bych mohl udělat text o vzniku náboženství? To by mohlo být dobré." Napadlo Kruxe. „Co tam tak může být o vzniku? Hloupí jeskynní lidé si to vymysleli, protože byli moc hloupí si logicky vysvětlit věci kolem sebe." Posmíval se Kašpar. „Je to mnohem komplexnější, ale ignorant jako ty by to nepochopil."

„Ignorant? Já náhodou nic neignoruju, jelikož jsem vysoce paranoidní." „Ani jsi nepochopil význam slova ignorant a taky nejsi paranoidní, jelikož jsem se mohl dostat za tebe a vytknout ti tvou chybu do obličeje, bez toho, aniž by sis mě všiml." To najednou ostře promluvil Chali, editor redakce, opravoval chyby v pravopisu, když ostatní mluvili. „Aaaaaaaa." Lekl se vy víte kdo. „Vidíš? Ani nechápeš slovo ignorant." „Drž hubu Kruxi, drž hubu Chali." „Klidně." Posmíval se Chali. „Všichni buďte ticho. Kruxi, to je dobrý nápad, to udělej." „Děkuji." „Dobře, ještě tři články." „Pane, já bych mohl udělat reportáž o tom copyright striku co jsme dostali." Navrhl Rajt. „A je to dost obsáhlé?" „S trochu přiklášněním..." „Dobře, ještě dva články... hmm... co se teďka tak stalo?" „Já jsem jen sledoval gotické kostely." „Václavoměj se pomátl." „Ale no tak." „Co ten Kapitán? Co kdyby někdo udělal něco o něm?" „Jo to se teďka stalo. A my jsme u toho byli." „To si piš že jo. Doslova jsi nás tam poslal šéfe." „Hmm... tak zkuste spolu sledovat ten případ Kapitána." „Snad vás nechytnou cajti." Popřál jim Hugo. „Jsou to policajti, ne cajti, ale dobře." „Drž hubu Chali." „Přestaňte se hádat." „On mě ale pořád opravuje." „Je to náš jediný editor, buď na něj hodný." „Jo, buď na mě hodný." „Dyť on je takovej otravný." „Musíme to vydržet." „Jsem rád, že mě tu máte rádi." „Já ne!" Křikl Hugo. „Víte co? Taky mi přijdeš otravnej." Vyhrkl Václavoměj. „Mě taky." Řekl Kašpar „Aha? A kdo mě má rád? Zvedněte ruce." „Já." Zvedl ruku Rajt. „Taky mám." Zvedl ji Krux. „Hele, nebudeme se hádat o Chalim." Zkusil všechny sklidnit Šéfredaktor. „Tohle si vyřídíme venku!" Křikl Hugo. „To bych vás chtěl vidět. Fetka, komik a amatérský fotograf." Deklamoval posměšně Krux. „Udělám komika z tvojeho obličeje!" Křikl na něj Václavoměj. „Hezká slovní hříčka, to uznám." „Nikdo se tě neptal!" Křikl Václavoměj. „Já se ptal." Řekl Rajt. „A stejně nejsou důkazy, že se nikdo neptal." „No kamery nemáme." Napadlo Gustava. „Tak to se asi ptal šéfredaktor, jelikož začal diskuzi." „To uznávám, přestanete se už hádat?" Řekl Šéfredaktor. „Víte co? Pojďte si to vyřídit ven!" Křikl Hugo. „Už jdu!" Odpověděl Krux. Krux a Hugo vyběhli z místnosti, následováni Václavomějem a Kašparem. „Václavoměji! Nechoď tam, nemá to cenu!" Zbytečně zavolal Gustav. „No poperou se. To je mimo mě." Proklamoval Rajt. „Šéfredaktore? Mně taky napadl článek. Víte, jak vlastníte ten starý důl? Z toho by byl perfektní článek, ale museli bychom dostat i nějáké záběry odtamtud." Poprosil Arcyr. „No já ti nevím." „Prosím." „Tak dobře, ale ten článek bude zatraceně dobrý." „Spolehněte se." „Dobře, konec schůzky, můžete jít dělat svou práci!" „Nashle." „Nashle."

Gustav rozrazil dveře a proběhl redakcí ven. Nemůže nechat Václavoměje udělat další pitomost. Oslňuje ho slunce a epický zápas Kruxe a Huga, Václavoměje a Kašpara. Kašpar vlastně ani nebojuje, jen stojí opodál. Ostatní spolu jakž takž bojují. Moc se jim to ale nedaří, pokaždé, když se navzájem zkusí zasáhnout, se netrefí nebo ten, koho se snaží trefit, uhne. A když se už trefí, tak se nic moc nestane, protože jejich rány jsou strašně slabé. „Hej, Václavoměji, pojď, jdeme dělat to, co dělat máme!" „Ale on je Krux takovej debil!" Řekl a netrefil se do Kruxe. „Jak tě teďka zachrání ten Bůh? Pošle na mně kulový blesk?" Vysmál se Kruxovi Kašpar. „Bůh má spletité cesty." „Jakože se spletl?" „Prosimtě Václavoměji, bijete se jako děti v družině. Pojď za mno-" V tu chvíli vsadil Hugo Kruxovi zásah. Ne slabý zásah, pravý hák do obličeje. Krux spadl a chytil se za pravou část obličeje. „Dneska jsem si ještě nic nebral víš? Když jsem střizlivej tak jsem úplnej John Ceena." Gustav přiběhl ke Kruxovi. „V poho?" Krux vyplivl zub a trochu krve. „Ne, můj zub moudrosti je pryč." „Proč máš ještě zub moudrosti?" „Abych byl moudrý." Kašpar přiběhl ke Kruxovi. „To tě asi musí bolet." „Jo." „Tak třeba vyplivni i svoje nehty na pařátech, já jdu dělat... chemické látky." Řekl Hugo a odešel dělat chemické látky. „No, snad se ti teda nic nestalo, měj se." Odešel i Kašpar. „Nechceš do nemocnice nebo něco?" Zeptal se zas Gustav. „Ne. Budu uzdraven svatou vodou." „Stejně bych tě já ani Gustav nevzali!" „Nebuď takový Václavoměji." „Proč? Je to otrapa, kterej chrání ty dva další otrapy." „Kašli na to. Jdem." Gustav vykročil ke garáži, Václavoměj si ještě odplivl a šel za ním. Došli k autu a nasedli dovnitř. „Super, takže teď poletíme za cajtama a budeme tam čenichat celej den, jen abychom zjistili jeden malej detail." „A máš snad lepší nápad?" Gustav nastartoval motor. „Hele! Víš, že fakt mám?" „Aha tak mi ho řekni." Gustav vyjel z garáže a zabočil směrem na policejní stanici. „Takže, nejdřív zajedem na stanici, trochu se tam poptáme, pokecáme o tom, třeba s Markem-." „Vždyť to je to, co máme udělat." „No ano, ale až si tak různě pokecáme, tak odjedeme pryč a-." „Já tě furt nechápu, vždyť to je to, co chceme udělat." „Ty vole neskákej mi do řeči. Sklapni a posluchej." Gustav pokýval hlavou, protože měl přece jenom sklapnout. „Takže prošmejdíme dům tomu Michalovi Orlovi." „To bych nedělal, za to se sedí." „Ále, už jsme to dělali, uděláme to znova." „Teď by měl být v práci, ne?" „Přesně. Navíc k tomu má rodinej dům, třeba se nějak pujde dostat dovnitř." „No tak to tak můžem asi udělat no, jen ať nás nechytnou." „A článek z toho bude super." „Asi jo." Řekl Gustav a zaparkoval u policejní stanice.