Monstra z Vysočiny

Kapitola 1B - Vidím vás

 Teď trochu odbočíme od Gustava a ostatních a přejdeme k někomu dalšímu, kdo je důležitý. Člen policejního sboru: Sihrén. Sihrén, jak už jsem řekl, byl řadový člen policejního sboru. Měřil rychlost aut, uklidňoval pranice a demonstrace, pomáhal vyšetřovat a občas i někoho zatknul. A zrovna přišel do práce. Jeho práce, podobně jako Gustavova, začínala v 8:55, ale opravdové vyjížďky a tak dělal jen když bylo nutno. No, a teď přišel do budovy policejního sboru a pozdravil sekretářku ,,Ahoj Čéro, přicházím do práce." ,,Ahoj, ahoj, ještě nikdo nevolal tak asi můžeš psát nějáké ty spisy." ,,Jo jo, už jdu na to," odpověděl Sihrén a už šel ke svému stolu. Sihrénův stůl byl v rohu, což je ideální. Je tam soukromí a je blízko k oknu, což se hodí, když chcete třeba utéct při případném ohni, nebo kdyby taky někdo napadl policejní stanici. Sihrén otevřel svou e-mailovou schránku a zpozoroval asi ten nejhorší e-mail, který jen mohl dostat. E-mail od jakéhosi Anonyma. V tomto novém zuby drásajícím e-mailu se psalo:

Dobrý den,

nevíte, kdo jsem, nemusím se tedy představovat. Vím, co jste udělal 16. ledna. Potřebuji, abyste následoval jisté tři muže, měli by dnes jít na Vysočinu. Jeden z nich je starosta a dva z nich jsou z Elektrického výboje, určitě je poznáte. Napište, pokud se stane něco neobvyklého.

S pozdravem,

Anonym

Jak kurňa tenhle neznámý muž ví o tom, co udělal? Nikdo tam přece nebyl. Vždyť to byla soukromá záležitost, nebo... Měl ten sígr komplice? Bylo to celkem nedávno, ale to místo přece bylo liduprázdné. A tam kam to zakopal... K tomu starému dolu se přece nikdo nedíval, maximálně ten Šéfredaktor. lllllllllllllllTak musel jet na Vysočinu a vymluvit se z práce. Ale stejně ho nikdo nebude podezřívat, nýbrž působí upřímně. Tak se zvedl a šel pryč. ,,Ahoj Čéro, dostal jsem zprávu o něčem naléhavém na Vysočině, tak musím jít". ,,Jo jo, v pohodě, měj se hezky." Hezky se teda mít nebudu, řekl si v duchu. Nastartoval své civilní auto a odjel. Jel tak 20 minut.

Zastavil pod úpatím hory. Vystoupil a hned zpozoroval černé auto, na kterém bylo tiskacím napsáno ELEKTRICKÝ VÝBOJ. Ihned dedukoval že to asi musí být auto těch, které má sledovat. Měl štěstí, že nahoru vedla jenom jedna cesta. Jal se tedy jít nahoru. Cesta šla hladce, jen se musel držet tak 40 metrů daleko za jeho cílem, aby ho nezpozorovali. Vše bylo v poho, když v tom. ,,Nechci vás nazlobit, ale potřeboval bych na záchod." „Ale to snad ne." „Já se fakt omlouvám, ale tomu se prostě nedá zabránit, je to úplně jako v naturalistických knihách." „Tak co kdybyste zašel jen tak 5 metrů od cesty a my se nebudem dívat, to se neztratíte ne?" „Tak dobrá." Sihrén musel prudce zastavit a rychle se schovat, aby nebyl zpozorován. Z Nějákého důvodu mluvila skupina hodně hlasitě. Věděl, že by se neměl dívat, ale stejně pozoroval starostu, jak to dělá. Všechno šlo starostovi hladce, ale najednou zmizel. „Už jsem hotov Pánové, můžeme dál... Pánové?" „Hej Gustave, nevíš kde je starosta?"„On tu není? Vždyť jenom šel na 5 metrů." „Tý vogo, neříkej mi, že se ztratil." „Jsem hned tady, díváte se na špatnou stranu!" Nějak se starostovi podařilo dostat za ty dva fotografy. Tohle rozhodně napíše anonymovi. Možná ho nechá anonym být celých 16 dnů. „Á-aha, tak zas půjdem?"„Samozřejmě. Nuže?" Sihrén počkal, až trochu popojdou, vstal a pokračoval v pronásledování.

Už byl u konce cesty nahoru. Musel se schovat do keře, aby ho nešlo vidět. Starosta a jeho kamarádi byli zrovna na rozhledně. Zrovna fotili starostu. Sihréna napadlo, že si zajde do restaurace, protože tam nejspíš půjdou i ti tři. Vyčkal tedy, až půjdou dolů a přeběhl rychle do chaty. Objednal si smažený sýr s bramborovým salátem a na pití si dal půllitr kofoly. Hlavní pro něj ale nebylo jídlo, ale jeho cíl. Jídlo si ani neužil, protože musel bedlivě poslouchat všechno, co říkali ti tři retardi. Starosta mluvil jako nějáký stařec. Bylo útrobné slyšet jak říká: ,,To jsi mne tedy vylekal, to jste mne teda vylekala," a tak. A jeden z těch fotografů se oháněl vůči policejnímu sboru. Byl rád, když už se konečně pustili do jídla, takže nemusel slyšet jejich průpovídky a tak. Byla to dost nevšímavá skupina. Během celé doby, co byli na Vysočině, si ještě nevšimli, že je někdo sleduje. Jen se k němu párkrát někdo z nich podíval, ale to bylo všechno. Dojedli a odešli. On už dojedl dávno a jen pil kofolu. Byl už na třetí skleničce. Zaplatil, odešel a pronásledoval je na cestě dolů. Náhle si však všiml, že běží. A teď nastalo dilema. Měl by za nima běžet, aby mu nic neuniklo, a nebo je nechat jít, protože už má víc jak dost informací. Sihrén je nechal jít, stejně už se jim nic zajímavého nestane. Sešel dolů pomalým tempem. Dole bylo jen jeho auto. Ti tři už asi odjeli. Nastartoval své vlastní auto a odjel zpátky do policejní stanice. Když přijel, tak nikdo nebyl uvnitř až na Čéru. ,,Tak jsem zpátky, kde jsou všichni?" ,,Strhla se nějáká rvačka kvůli fotbalu, víš jak to chodí." ,,Jó to jó, tak já jdu zpátky ke svému stolu." ,,Tak běž, nic jiného se zatím nestalo, tak asi můžeš zas dělat na nějákých spisech." ,,Jdu jdu." Sihrén usedl ke stolu a začal psát e-mail.

Milý anonyme,

sledoval jsem ty tři na Vysočině, jak jste žádal. Stala se jedna velice zvláštní věc. Starosta nějak zmizel při močení a objevil se o kousek dál. Jinak se nic zajímavého nestalo.

Mějte hezký den,

Váš Sihrén