Naučím Tě milovat

19. INTRIKY MARKÉTY TOMEČKOVÉ

"Co se vlastně stalo?" Zeptala se Danuše. Viky odvezli na sál, vypadalo to špatně, ona i dítě byli v ohrožení života a Petr s mámou seděli na chodbě už celé hodiny, při kterých Petr neřekl ani slovo.
"Pfff..." Petr si nejdřív nešťastně odfrkl: "Vysvětli mi jedno, proč to největší štěstí trvá tak krátce?"
"Jak to myslíš?" Zeptala se jeho matka zmateně. Petr se na ní podíval a zkřivil tvář bolestí.
"Usmířili jsme se, víš? Já a Viky. Strávili jsme spolu krásný den a plánovali, jak šťastní všichni čtyři budeme, teda nás pět i s tím malým, co přijde, a pak to najednou ve vteřině zničí žárlivost," řekl Petr.
"Pohádali jste se?" Danuše to z Petra vyloženě tahala.
"Ne," odpověděl: "až příliš se milujeme na to, abychom ztráceli čas žárlivostí nebo hádkami. Byli jsme domluvení, že půjde Viky na prohlídku s Břéťou a pak mu o nás řekne. Já se měl spojit s Markétou a říct jí totéž, ale ona nás předběhla. Překvapila nás... Já byl v koupelně, Viky jsem ještě nechal spát, a připravoval jsem se do práce, když jsem slyšel ránu a pak ten hrozný Vikyin křik. Pořád mi zní v uších," vyprávěl Petr zlomeně a spolu s mámou ho poslouchal i přicházející Břéťa: "Klečela nad ní, mami, a strašně jí bila, bylo to fakt hrozný. Já jsem k nim přiskočil a Markétu jsem shodil na zem, abych jí dostal od Viky. Křičela bolestí, abych jí pomohl a pak... Slyšel jsem, jak na mě Markéta něco křičí, ale to jsem vůbec nevnímal. Odkryl jsem deku a..." Petr si schoval obličej do rukou a brečel. Břéťa si pomyslel, že ho takhle neviděl nikdy, ani když umřela jeho žena. A najednou pochopil, jakou udělal chybu, když se k němu otočil zády: "Bylo tam tolik krve, mami," pokračoval Petr: "tohle je prostě moje vina. Jak jsem si mohl nevšimnout, co je Markéta zač?"
"Ale, Petře, nemyslím si, že to Markéta udělala schválně," řekla jeho matka: "jistě podfuky dělat umí, lhát taky, věřila bych jí i nevěru a ne, nemám jí ráda a nikdy jsem neměla, ale zmlátit těhotnou - to už je i na ní trochu moc. Je to zlatokopka, žádný vrah."
"Já bych si nebyl tak jistej, paní soudkyně," ozval se najednou Břéťa. Křížovi se po něm překvapeně ohlédli: "je to mrcha a pěkná intrikánka a vy nevíte ani půlku z toho, co Viky Markéta způsobila." 
Petr vstal: "Břéťo? Já na Tebe úplně zapomněl. Měl jsem Ti zavolat," řekl mu a čekal, že ho z toho bývalý kamarád obviní, takže se už připravoval, jak ho pořádně seřve. Břéťa to ale neudělal, přistoupil k němu, chlapsky ho objal a pořádně ho poplácal po zádech. Petr mu přátelský pozdrav vrátil. Musel přiznat, že mu nejlepší přítel chyběl, i když na něj tak žárlil.
"No kluci, já už se začala bát, že se toho nedočkám," řekla Danuše dojatě. Oba muži se pustili, Břéťa nechal paži kolem Petrových ramenou a oba se na ní usmáli: "Tohle nemohlo trvat dlouho, paní soudkyně, co by beze mně tenhle dělal?" Zasmál se Břéťa a Petr zakroutil panenkami.
"To víš, že jo, abys nekecal," řekl Petr: "ale teď vážně. Mrzí mě to."
"Ne, Petře, to já se omlouvám. Neměl jsem v tom Viky podporovat. Spřátelili jsme se a já v ní najednou začal vidět něco víc a nechal jsem se tím úplně zaslepit," odpověděl Břéťa.
"Řekneš nám o tom, co si říkal před chvílí?" Zeptala se Danuše, zajímalo jí totiž, co myslel tím, že zdaleka nevědí, co Markéta Viky provedla.
"Břéťa asi myslel to soukromý očko, mami," odpověděl za něj Petr a znovu si sedl k matce. Břéťa založil ruce na hrudi a zakroutil hlavou: "To bylo nic, Petře," vyvedl ho z omylu Břéťa.
"Tak třeba, pamatuješ na ty Markétiny rádoby ztracený diamantový náušnice? Jak Viky obvinila z krádeže a ponížila jí, když jí donutila vysypat před váma obsah svýho batohu?"
"Jo, nakonec se našly v koupelně," řekl Petr a nechápal, kam tím míří: "paní Lišková to tak zakamuflovala, aby nemusela prásknout na Markétu, co udělala a neznepřátelila si jí ještě víc. Ve skutečnosti se ty náušnice nikdy neztratily. Markéta je Viky podstrčila do batohu a Ilonka jí u toho viděla. Tak je pak zase vyndala a když Markéta udělala tu scénu, tak to nahrála tak, že je našla v koupelně za skříňkou," dovyprávěl Břéťa a Petr se šokovaně koukl na mámu.
"To neni možný," řekl a otočil se zpět na přítele. Břéťa jen přikývl: "To ale není zdaleka všechno. Byly tam další sviňárničky jako schválně zničené svatební šaty pro zákaznici, pak ten výpis z trestního rejstříku - o tom víš. Jak se k Viky chovala, když si u toho nebyl, to je škoda slov: Nicka, ficka, chudinka z děcáku a kde si cosi, pak to soukromý očko, no a to nejhorší bylo, že se spojila s bývalým Viky Kamilem Ovčíkem. To ona poradila Kamilovi, aby požádal o pozastavení Vikyiny činnosti. Markéta je s ním ve spojení dál a proti Viky neustále intrikuje."
"Ale proč by tohle všechno dělala?" Divil se Petr.
"Protože... Viky na ní něco ví..." začal Břéťa: "Markéta spala s Markem Roklem a ten se Viky svěřil."
Danuše se s Petrem po sobě koukli a nemohli tomu uvěřit.
"Já to tušila," konstatovala Danuše: "Tušila jsem, že na ní Viky něco ví. Byla ale až příliš čestná na to, aby mi to vyzradila. A to jsem se fakt snažila to z ní dostat."
"Tak to je konec," řekl Petr naštvaně a znovu vstal, aby se se vší vážností otočil k Břéťovi: "Musíš jí zatknout. Podám na ní trestní oznámení za ublížení na zdraví. Za to co mojí Viky udělala, zaplatí."