Naučím Tě milovat

15. BUDEŠ ŠŤASTNÁ

"Víš Ty vůbec, jaké to bylo?" Řekla Viky a začal se jí lámat hlas díky pláči, který už nemohla zadržet: "Zamilovat se do někoho jako Tvůj syn? Dávat mu svou lásku schovaná jako nějaký zločinec a naopak jí přijímat... Někde zamčená v šatně s maskou na obličeji? A pak... jen o pár hodin později sledovat, jak Petr úplně, bez jakýkoli výčitky svědomí, líbá Markétu a chová se jakoby večer předtím nebyl s Lady X? Víš vůbec, jak ponižující to bylo?"
Danuše Křížová o víkendu navštívila Viky, která zrovna šila šaty pro zákaznici. Sid jí pustila dovnitř, když zrovna s Adamem - její novou a velkou láskou - odcházela z bytu. 
"Viky, můžeme si o tom promluvit v klidu?" Danuše si byla vědoma jejího stavu. Doma nemusela Viky nic předstírat ani se schovávat. Měla bílé upnuté tílko a přes ně světle modré těhotenské lacláče. Vlasy měla stažené do culíku a na nose měla brýle, které nosila na blízko.
"Já jsem klidná," odpověděla Viky: "vlastně jsem smířená. Slíbila jsem Markétě, že je konec a myslela jsem to vážně."
"Ale to malé přece..." začala protestovat Danuše, Viky jí ale přerušila: "není Tvého syna. A  i kdyby bylo,..." Viky se na chvíli odmlčela a pak se na krátko otočila na Danuši: "Víš, co by mi Markéta udělala, kdyby to dítě Petr uznal za svoje??"
"Mě přece lhát nemusíš," řekla Danuše a sledovala, jak se od ní Viky odvrací a pokračuje v šití.
"Trvalo to příliš dlouho. Nalhávala jsem si, že ke mě cítí něco hlubšího než jen touhu a že až zjistí, kdo jsem, tak bude nakonec rád. Věřila jsem, že je ten pravý. Říkala jsem si, jak jsem se zmýlila, když jsem nevěřila kravaťákům," řekla Viky a smutně se zasmála, zatímco dál šila. Danuše, která seděla u stolu s kávou v ruce pozorně naslouchala jejímu vyprávění: "věřila jsem, že mě opravdu miluje, dokazoval to každý den. Ale on... vůbec rozchod s Markétou neplánoval, udělal z ní svou snoubenku... Já to neunesla," Viky přestala šít, aby si utřela slzy. Vytrhla z krabičky pár papírových kapesníků, aby si utřela nos. Zhluboka se nadechla, aby se trochu uklidnila: "bylo to to nejtěžší rozhodnutí," pokračovala stále otočená k Danuši zády: "on mě hrozně zklamal, chápeš?"
"Chápu," odpověděla Danuše a přistoupila k ní, aby jí položila ruce na ramena: "víc než si myslíš."
"Byla jsem zlomená a ve slabé chvilce jsem řekla svou pravdu Břéťovi a... ano, zavinila jsem jejich rozepři a mrzí mě to, nechtěla jsem..." Viky se otočila k Danuši a opřela se o její břicho, aby se nechala mateřsky obejmout.
"To není Tvoje vina, zlatíčko," chlácholila jí Danuše a hladila jí po vlasech na temeni hlavy. Viky věděla, že to není správné, ale musela z té kaše ven a potřebovala přesvědčit Danuši, že to dítě prostě není jejího syna, navíc po ní nemohla chtít, aby Petrovi lhala nebo celý život věděla, že má někde vnouče, od kterého nikdy neuslyší: 'Babičko'. A pak najednou zaslechla Břéťův hlas ve vzpomínkách: "Řekneš, že je moje, protože jestli Ti to má uvěřit, musíš mít reálnýho tatínka pro svý dítě a to budu já."
"Sblížilo nás to," řekla Viky po chvíli a začala lhát: "stál při mě v nejtěžších chvílích a já mu začala být vděčná, pak jsem v něm viděla přítele a nakonec se z nás stal pár. Já vím, že je to těžké pochopit a ne, nemiluju ho tak jako Petra, ale mám ho ráda a čekám s ním dítě a věřím, že s ním budu moc šťastná."
Danuše jí to uvěřila a jen tiše přikývla. Byla zklamaná, tolik doufala, že je to malé Petrovo a že budou všichni spolu i s dvojčaty, to by bylo tak krásné, ale bohužel co se stalo, stalo se. Petr příliš otálel a to zapříčinilo, že o svou osudovou lásku přišel na dobro. Čekala dítě s jeho nejlepším kamarádem - taková smůla.
"Určitě s ním budeš šťastná," řekla Danuše: "tak už přestaň plakat, dítěti to nedělá dobře." Viky si tedy setřela slzy a vstala: "Najíš se semnou?"
"Moc ráda," usmála se soudkyně. Společně připravily oběd a sedly si za stůl.
"Viky? Měla bych k tomu ale ještě dotaz," řekla po chvíli paní Křížová.
"Ptej se," odpověděla jí Viky a dala si do úst další sousto těch lahodných těstovin s bazalkovým pestem, které jí Sid s Adamem uvařili. Ti dva byli dokonalým párem, vaření spolu si užívali a oba se o ní také starali. Viky měla Adama upřímně ráda, byl to správný chlap a Sid bezmezně miloval. Konečně totiž ta její naivní kamarádka zjistila, co je Albert zač a začala si všímat, jak skvělý Adam je a upřímně se do něj zamilovala. Milovala ho víc než Alberta, víc než kohokoli jiného a Viky byla za ní nesmírně ráda, protože aspoň jedna z nich byla šťastná s tím, koho opravdu milovala a on miloval ji.
"Co bude s Tvou prací u dvojčat? Zůstaneš u Petra? I když Markéta ví, kdo jsi?"
"Slíbila jsem Markétě, že dávám od Petra ruce pryč a taky jsem jí řekla o mém vztahu s Břéťou... Myslím, že jí to trochu uklidnilo," odpověděla Viky: "je pravda, že nemá tušení, že jsem těhotná, ale plánuju jim to říct v příštím týdnu. Zatím u dětí zůstanu a pak se uvidí, co bude dál. Hlavně... Břéťovi se moc nelíbí, že tam zůstávám."
"To chápu," usmála se Danuše a pak už jen mlčky obědvaly.