Naučím Tě milovat

27. MIA V OHROŽENÍ

Viky došla do horního patra a vstoupila do dětského pokoje Mii, kde měl cestovní postýlku i Davídek. Čekal jí ale šok, na zemi ležela chůva v bezvědomí.
"Proboha Kristýno, co se Vám stalo?" Viky přiklekla k chůvě, která nabyla vědomí a pomalu se posadila: "Já nevím, co se stalo, někdo mě zezadu uhodil," Když to Viky uslyšela, bleskla jí hlavou myšlenka na Markétu a Kamila. Rychle běžela k postýlkám: "Bože, kde je moje dcera??" Zakřičela na chůvu vyděšeně: "Davídek tu je, ale Mia je pryč!" Viky s těmito slovy vyběhla z pokoje, seběhla dolů ze schodů a přidržovala si sukni, aby neupadla, vyběhla z domu na hostinu a očima hledala Petra.
"Pomoc, někdo mi sebral dítě!" Viky křičela mezi svatebčany, dokud nezacítila na svých pažích Petrovy ruce.
"Viky, co se stalo?" Viky si zakrývala prsty kořen nosu a čelem se opřela o jeho hruď. Musela se pořádně nadechnout.
"Někdo nám sebral dítě, Petře, Mia je pryč!" Viky strašně plakala, měla hrozný nepředstavitelný strach, pro matku je to vůbec ten nejhorší pocit na světě. Sid rychle přiběhla k novomanželům.
"Viky, kde je David?" Zeptala se jí horlivě, protože i ona byla najednou vystrašená máma.
"Je nahoře s chůvou, asi jí někdo omráčil, vzali ale jen Miu, chlapeček je v pohodě, Sid," Sid si oddechla a pomohla Petrovi s Viky, aby se posadila, když v tom přiběhl Adam, který v tom zmatku patrně zjišťoval víc u hlídek: "Jeden strážce je mrtvý, Petře," Sid s Viky se na Adama vyděšeně podívaly. Ten objal svou ženu a dál mluvil k Petrovi, zatímco Sid opírala svou tvář o jeho rameno: "Museli to být oni, Petře," řekl klidně. Pak se ale najednou vyděsil, jakoby si teď vzpomněl: "Kde je náš syn? Je v pořádku?"
"Neboj se, je nahoře," odpověděl mu Petr a pak si přiklekl k sedící a plačící Viky: "Lásko, já jí najdu, neměj strach, ano?" Pak znovu vstal a začal dávat instrukce: "Adame, udělal si dost, teď Tě nechám, aby ses postaral o svou rodinu. Pane Rokle, paní Roklová, zůstaňte s Viky, ostatní chlapi, Marku, Vojto, všichni kdo můžete, prohledejte dům a okolí, ti dva tu někde určitě jsou a mají mojí dceru!" Sid se od Adama odtrhla a dala mu malou pusu na tvář: "Já se o Davida postarám, běž jim pomoct." Adam jen přikývl a usmál se na ní. Moc dobře věděla, že by Adam nedokázal sedět se založenýma rukama, když je v ohrožení Mia: "Ale buď opatrný, nesnesla bych, kdyby se Ti něco stalo," dodala ještě, než se Adam vydal s ostatními hledat únosce i s dítětem. Odešel, aniž by tušil, co je čeká. Sid si klekla k Viky a snažila se jí uklidnit: "Paní Roklová, šla byste pro Davídka, ať ho máme radši u sebe?" Zeptala se jí Sid a paní ředitelka jen přikývla a šla pro dítě: "Sofi, Bene, pojďte si sednout sem, ať na vás pořád vidim," zavelela Sid k dvojčatům, která se poslušně posadila k Viky. Děti vypadaly vyděšeně.
"Nebojte se, všechno dobře dopadne, dejte si pohár nebo něco dobrého," řekla Sid, přistoupila k dětem a pomohla jim nabrat si na talíř jídlo ze stolu. Viky se opírala o stůl svými lokty a rukama se držela za čelo. Petr, Adam, Marek, Vojta a další prohledávali okolí, zatím ale úspěšní nebyli. Den se schyloval ke konci a pomalu se začalo stmívat. Skupina chlapů hlídala dětský pokoj, kde Sid uložila dvojčata s Davidem. Chůva zůstala s nimi v jejich pokoji a před dveřmi stála stráž. Viky a Sid se převlékly z šatů a čekaly netrpělivě uvnitř s Roklovými. Svatebčané, kteří nebyli z blízkého kruhu vzhledem k situaci poodcházeli domů a zůstali pouze ti, kteří byli nevěstě a ženichovi blížší a chtěli pomoct. Služebnictvo už dávno začalo sklízet hostinu a dům se začal dostávat do normálního stavu. Viky seděla na gauči stejně nešťastná jako odpoledne, Sid seděla vedle ní a hladila jí po zádech. 
"Já věděla, že se něco stane," paní soudkyně lamentovala a chodila po místnosti z jedné strany na druhou: "měla jsem tušení, takovou nevím... intuici, pocit, ale že by se stalo něco takovýho..."
"To nemohl nikdo vědět," mírnila jí Ilonka: "kdo by byl tušil, že by Markéta byla schopná, až takovýhle brutálních věcí. Vždyť tomu chlapovi z hlídky podřízli hrdlo." Paní soudkyně okamžitě zpražila Ilonku vyčítavým pohledem. Viky vyděšeně vzhlédla k hospodyni.
"Podřízli hrdlo?" Zopakovala po ní chraplavým hlasem: "To si mi snad ani říkat neměla." Viky se znovu rozbrečela, když zazvonil telefon. Viky vzala sluchátko a přiložila si ho k uchu.
"Haló..." Ostatní Viky sledovali a pozorně poslouchali, jestli se dozví něco nového. Její výraz ale mluvil za vše, její pohled zpozorněl a když poslouchala volajícího, podívala se na Danuši.
"Kde je moje dcera...? Markéto, co od nás chceš?" Všichni ostatní také zpozorněli, Viky ale musela zavěsit a vzápětí bez jakéhokoli vysvětlení vyběhla z domu.
"Zavolejte to někdo Petrovi, já jdu radši s ní," vykřikla Sid a utíkala za Viky.