7 + me [BTS]

39: Project

Y/n
„Nechceš s tím pomoct?" zeptala jsem se Jina, který zrovna začal sbírat talíře po ramenu. Na odpověď jen myknul rameny, což jsem si přebrala jako souhlas a tak jsem se zvedla a posbírala zbytek talířů z mramorové desky stolu.

Potom, co jsme v Jiminově pokoji vybuchli smíchy, jsme si potom ještě nějakou chvíli povídali, kluci také soutěžili při hraní různých počítačových her, zatímco já jsem je s Yoongim pozorovala a přitom jsme různě komentovali jejich herní taktiky, postup hry, nebo všechny možné zvraty, jakoby jsme byli komentátoři na opravdové soutěži v televizi.

Před chvílí jsme dojedli delikatesní Jinův ramen, který bych mohla jíst snad pořád a pořád dokola. Když ho dělal předtím, taky chutnal velice dobře, avšak teď tam přidal nějakou svou tajnou přísadu, kterou nechce nikomu říct.

„Ano?" řekl z ničeho nic Yoongi. Otočila jsem se tedy od kuchyňské linky směrem, odkud jeho hilas zněl a spatřila ho s telefonem u ucha, jak už mizí do obýváku, pravděpodobně proto, aby jsme ho nerušili.

Opět jsem se vrátila s Jinem k uklízení a přitom jsme si opět různě povídali.

„Kde vlastně tvá mamka pracuje?" prohodil aniž by svůj obličej odtrhnul od svých ruk, které zrovna myly v dřezu sněhobílý talíř.

Celkem mě překvapilo, že i když má moderní myčku nádobí, téměř vždy používá dřez a houbičku s jarem. Vždy říká, že jen tak člověk to nádobí umyje pořádně.

Při jeho otázce jsem se však trochu zarazila. „Proč?" pohlédla jsem na něj. Nikdy předtím se o moji rodinu nijak zvlášť nezajímal, stejně jako všichni ostatní.

„Říkala jsi, že jste se sem přestěhovali, kvůli tomu, že si tady našla dobrou práci." řekl s milým úsměvem. „Jo jo, to byl jeden z důvodů. Taky se nám hodně líbila celkově Korea a Soul." řekla jsem rychle.

Za celou dobu, co se známe, jsem jim ještě ani jednou neřekla o tátovi. Poprvé jsem to nakousla až při mé promluvě k Jiminovi. Ten však nevypadal, že by si toho nějak všiml. Ani se mě na to nezeptal, za což jsem však byla v duchu ráda.

„Takže?" rozšířil svůj úsměv ještě více a já na něj jen nechápavě pohlédla. „Ptal jsem se, jestli teda můžu, kde pracuje." krátce se zasmál.

Jooooo, taaaaak. Opět jsem upadla do svých myšlenek, tentokrát však ne na tak dlouho, jako před malou chvílí.

„Je zdravotní sestra na dětském oddělení v nemocnici." odpověděla jsem konečně.

Pokusila jsem se o upřímný úsměv, avšak v mé hlavě mě užírala realita, že jim všem lžu. To s maminou práci je sice pravda, ale trápila mě ta realita o tátovi. Nechtěla jsem jim lhát a taky vím, že bych neměla, ale nevěděla jsem, jak by na to zareagovali.

Nechtěla jsem o tom nikomu říkat a tím opět vzpomínat na onen den, kdy jsem zažila jen obrovskou bolest a strach.

„Už musím jít" objevil se tu najednou Yoongi, přičemž už na sebe házel bílou mikinu. „Co tak najednou?" ozval se Joon ještě z barové židle u stolu. „Brácha odjíždí do Tegu na střední." řekl podle mě až moc ledabyle. „Na střední? Vždyť je teprve leden." vyvalil na něj Joon překvapeně oči, načež jsem se musela pousmát při pohledu na ten jeho komický výraz.

„No, já vím. Mají to tam nějak jinak. Moc o tom nevím. Ale za půl hodiny už odjíždí, takže se s ním jdu rozloučit." dořekl těsně předtím, než před sebou zabouchl dveře.

O 9 dní později, pondělí
„Dobré ráno, dneska mám pro vás skvělou zprávu." pozdravila nás naše učitelka dějepisu s úsměvem, říkající, že tuto "dobrou" zprávu, lze považovat za dobrou zprávu jen pro ni a ne pro nás, žáky.

„Tak co si pro nás nachystala tentokrát?" slyšela jsem šepot Taeho a také jeho povzdech, čímž mě přiměl k úsměvu. S takovouhle náladou byl vždy roztomilý.

„Co byste řekli na projekt do pátku?" pokračovala učitelka, přičem si prohlížela postupně celou třídu tam a zase zpátky.

„Projekt?" ozval se někdo z druhé strany třídy. „Ano, projekt. Vyberte si jakékoliv město, osobnost, nebo památku s bohatou historií a napište o tom tématu všelijaké informace z historie na A4. Avšak podobné projekty jste už dělali v prvním pololetí, takže tentokrát to budete dělat ve dvojici, dle vašeho výběru."

Sakra. Nemyslím to zle, ale hned mi došlo, že se budeme muset rozdělit. Buď budu ve dvojici s Jiminem či Taem, nebo půjdou oni dva spolu.

„Klidně běž s Jiminem." vřele se na mě Tae usmál. Já jsem však věděla, že to není přesně to, co doopravdy chce. „Ale-" „Neboj. Něco mě napadlo." mrknul na mě s úsměvem.

Ve třídě se hned začali všichni domlouvat, včetně nás dvou, což se samozřejmě nelíbilo učitelce, která nás ihned varovala, že na domlouvání budeme mít dost času o přestávce, která o cca 45 minut nastala a přišlo konečně to, na co jsme všichni čekali.

„Co jsi myslel tím, že tě něco napadlo?" otočila jsem se na něj hned po zaznění zvonku. „Uvidíš." opět se usmál svým ikonickým úsměvem, zvedl se a odešel ze třídy.

Jakmile jsem ho ztratila z dohledu, jsem svýma očima vyhledala tu dneska až moc tichou osůbku a hned jsem se za ním vydala.

„Y/n?" překvapeně na mě pohlédl, díky čemuž jsem se usmála. „Budeme spolu?"

Tae
Kráčel jsem chodbou s jasným cílem...

Jungkookova třída.

Netrvalo dlouho a už jsem stál před jeho třídou. Jelikož jsem za katedrou spatřil jistého učitele, který přímo nesnáší chození po třídě při vyučování, nebo když si do oné třídy jen tak někdo nakráčí a přitom by tam "neměl co dělat", tak jsem radši jen mávl na Jungkooka, který to ihned pochopil a rychlým krokem došel až ke mně.

„Ahoj, co je?" nasadil hned úsměv. „Neříkala vám náhodou Ko (učitelka dějepisu) něco o projektu ve dvojicích?" zeptal jsem se, přičemž jsem v duchu doufal v kladnou odpověď.

„Jo, děják jsme měli dneska druhou hodinu, proč?" řekl nezaujatě. Zřejmě se mu do toho moc nechtělo, ostatně jako nikomu z nás.

„Máš už dvojici?" „Ne, ještě ne." podezřívavě se usmál, když mu došlo o co se snažím. „Vážně si myslíš, že by nám dovolila být spolu, i když jsme v jiném ročníku?" nadzvedl obočí a zadíval se mi pořádně do očí, v něchž jsem spatřil naději, ale i sklamaní a smutek.

„Za zkoušku to stojí, ne?" pousmál jsem se. „No dobře, Tae." také se usmál.

Následně jsme se vydali směrem kabinet dějepisu, v naději, že by jsme onen projekt mohli dělat spolu.

I když se jedná o poměrně malou, nedůležitou věc, radši bych ji strávil s blízkým kamarádem, než s někým ze třídy. S moc lidma se tam stejně nijak moc nebavím a navíc spolupráce s Jungkookem bude rozhodně lepší a výhodnější než s kýmkoliv jiným, protože se přece známe už roky a jsme si opravdu blízcí.

I když popravdě řečeno, záviděl jsem Jiminovi jeho spolupracovníka, Y/n. Sice jsem si to nechtěl dlouho přiznat, ale pořád na ni myslím.