7 + me [BTS]

14: Birthday

Součastnost
Y/n
Nabi už znali všichni. Všichni za ně byli rádi, samozřejmě. Mě se při pohledu na ty dva stále trochu obracel žaludek. Nebylo to zas tak faktem, že jsou spolu, ale spíš tím, co následovalo, když jsem to poprvé zjistila. Kdyby se někdo zeptal, nedokázala bych to vysvětlit, ani popsat.

V ten moment jsem brečela za vše, co jsem dosud potlačovala. Teď se cítím o něco lehčí, přestože pořád strašně, sotva na to pomyslím.

Jsem ale vděčná za Jimina. Doteď jsem mu nebyla schopná říct pravdu o mém otci, o mé minulosti, ale on mi stejně pomohl. Na mé minulé škole se mí "přátelé" ani neblížili k jeho chování.

„Hej Y/n," uslyšela jsem Taehyunga u mého ucha. Byla středa, obědová pauza a já spala. Neměla jsem zatím hlad a radši jsem se rozhodla něco ukuchtit po svém až se vrátím domů. A věřte, že se mi ten spánek nejen hodil, ale i líbil. V noci jsem nemohla pořádně usnout a v nočních můrách jsem si taky moc nelibovala. Byla jsem vyčerpaná, a tak jsem ráda využila tuhle příležitost prospat hodinu pana Kim Gwangila a následnou padesáti minutovou přestávku.

Ale nevyšlo to podle plánu, že se vůbec divím.

Otevřela jsem jedno oko a vzhlédla k Taemu. „Bože probuď se. Potřebuju ti něco říct."

„Takže jsem podle tebe bůh? Dík," odpověděla jsem se zabořeným obličejem do své mikiny na stole. Ani nevím, jestli mi rozuměl, ale moc mě to nezajímalo.

„Už máš pro Jimina dárek?"

,Huh?'

Posadila jsem se a pohlédla na něj s jasnou otázkou. „Jaký dárek?"

„Ahh, neříkej mi, že o tom nevíš." Samozřejmě, že nic nevím. I on to naštěstí pochopil a vysvětlil: „U Jina v sobotu bude tajná oslava Jiminových narozenin."

,Jo tak přesně tohle mi někdo zapomněl říct,'

Ospalost byla rázem fuč, sotva jsem ho slyšela. Jimin se mi nikdy nezmínil o svých narozeninách. Vlastně toho vím tolik, jenže toto jediné důležité datum mi zatím uniklo.

„Samotné narozeniny má až třináctého, ale Jin se nabídl, že bude volný dům, tak to uděláme dříve. Jen teď když jsi o tom nevěděla, nemáš ani ten dárek, že?"

„No a nechceš mi s tím rovnou pomoct?" zeptala jsem se s očekáváním. Není to tak, že bych nevěděla, co mu dát, ale pořád jsem si takhle mohla být jistější, že s Taehyungem vybereme něco, o čem si budu moct být jistější. Kluci už se přece znají tak dlouho, Tae teda musí znát jeho vkus, vědět co už zkusil, nebo co mu ještě v šatníku nebo na stole chybí.

Netrvalo dlouho a přesvědčila jsem se o opaku. Taehyung věděl velký kulový a většinu času strávil vtipama a utahováním si z mého naprostého netušení, co vybrat. Čím déle jsme v nákupním centru trávili času, tím víc jsem cítila nervozitu i zoufalství. Zítra už bych nemusela mít čas někam zajít, pozítří by to taky nemuselo vyjít a pak už by zbýval jen jediný den, který bych asi strávila vybíráním šatů, mytím vlasů a manikúrou. Sotva jsem to začala vysvětlovat svému doprovodu, začal se za břicho popadat.

„Proboha, ty toho naděláš. Pojď," vzal mě za ruku a já se beze slova nechala táhnout pryč z obchodu s oblečením. Už jsme toho prošli hodně, ale všechno mi přišlo buď moc nudné, nebo extravagantní, nebo riskantní, příliš objemné, drahé, barevné, divné, nepraktické až morbidní. ,Proč mi nikdo neřekl, že to bude tak těžké?'

Taehyung mě stále vláčel za sebou, když se najednou zastavil uprostřed hlavní uličky lemované obchody. Otočil se na mě a povídal: „Dýchej, jo? Moc nad tím přemýšlíš. Nakonec i kdyby to nebyl nějaký perfektní dárek, do kterého by se Jimin hned zamiloval, nic by se nestalo, chápeš? Nemusíš se kvůli tomu tak stresovat, tohle není nějaká soutěž, ale vybírání dárku k narozeninám tvého kamaráda. Měla by sis to užít, rozumíš?" Trochu zaskočená jeho slovy jsem jen kývla.