Doma na útěku [Short story]

I.

Ráno mě probudil můj budík, jako obvykle. Školní rok za chvíli končí a bude teplo, což znamená, že budu trávit veškerý čas venku.
Budík jsem vypla a vydala se pro něco k snědku. Ovšem v kuchyni jako obvykle nic nebylo. Zase nenakoupila. Něco si koupím po cestě do školy. Převlékla jsem se, vyčistila si zuby a klasicky se vydala do školy.
Do školy dojíždím autobusem, takže jsem na zastávce přemýtala myšlenky jako obvykle. Pořád mi leží jedna myšlenka v hlavě-útěk. Útěk ode všeho.
Ve škole se se mnou nikdo nebaví. Připadám všem jako nějaká podivínka, tak přestávky trávím s očima přilepenýma na obrazovku mobilu.
Po škole jsem opět a nerada vyrazila autobusem směrem k naší malé vesnici.
Když jsem dorazila domů, tak matka byla vyjímečně doma. Doma touhle dobou nebývá.
"Nakoupilas něco k jídlu? " Vychrlila na mě bez pozdravu matka s láhví rumu v pravé ruce. Zase pije.
"Ne."
"A kdo jako bude nakupovat?! Jak si to jako představuješ!? " Ječela na mě matka. Zvykla jsem si, ale stále se to stupňuje.
"Nezbyly mi peníze" Obhajovala jsem se. Potom jsem hned odešla směrem do svého pokoje.
"Kam si myslíš že jdeš! Stejně jseš jen neschopnej fakan! " Spustila na mě. Ječela stále čím dál víc. Rychle jsem utekla k sobě do pokoje a zacpala jsem si uši. Začala jsem brečet. Takhle dál nemůžu. Popadla jsem největší batoh, který jsem našla a sbalila jen to nejdůležitější. Hlavně dostatek peněz, abych měla co jíst a pít.
Stačilo počkat než se setmí. Matka usnula na stole s prázdnou flaškou rumu v ruce. Nebylo to nic těžkého se vyplížit ven. Zabouchla jsem za sebou dveře a začala jsem utíkat, co nejrychleji jsem mohla.
Můj život právě začíná.