Doma na útěku [Short story]

VII.

Po obědě jsem sklidila ze stolu, který se už tak moc neviklal. Mikemu se podařilo dát ho do kupy.
Odpoledne jsme strávili všichni úklidem příbytku i okolí. Po bouřce tu byla spousta harampádí, které bylo potřeba uklidit. Toho se chopil Mike. Oliver a já jsme se snažili lépe zatěsnit střechu a okna, aby uvnitř nebyl průvan a aby tam také nezatíkalo. Meanie mezitím uklízela uvnitř. Úklid nám všem zabral mnoho času, takže jsme večeřeli až pozdě večer. Hned po večeři jsme všichni padli do svých postelí, pokud se tomu tak dá říkat, a ihned usnuli.
Ráno jsme se opět nasnídali a šli jsme pracovat na čem bylo třeba. Střecha už těsnila z mého pohledu dobře, tak jsme pomáhali Mikemu s úklidem větví, které jsme nakonec přidali ke zbytku nasbíraného dřiví ze včerejška.
Večer jsme opět jen unaveně padli do svých postelí a ihned usnuli.
Takto to probíhalo po dobu několika měsíců. Každý den se začalo snídaní,potom se chodilo na dříví a na něco k snědku. Poté následoval oběd a odpoledne jsme dělali, co bylo potřeba. Nakonec jsme den zakončili večeří, umytím se v potoce a následným pokecem u plápolajícího ohně. Tento život mi opravdu vyhovoval. Všichni jsme drželi spolu, až se jednoho osudného dne vše změnilo.