Doma na útěku [Short story]

IV.

Pomalu jsem otvírala oči. Světlo mě doslova do nich pálilo. Opatrně jsem se zvedala. Bolest hlavy byla nesnesitelná. Uslyšela jsem hlasy.
"Žije" Řekl jeden z nich. Otočila jsem se k místu, kde jsem ho zaslechla. Byl to kluk asi stejně starý jako já, měl blonďaté vlasy a vedle něj byla holka o něco starší se zrzavými vlasy na krátko ostříhané. Tep se mi opět hodně zrychloval. Ti dva si vyměňovali pohledy. Koukali jsme si vzájemně do očí několik minut. Potom přišel další kluk, byl od pohledu o něco starší a měl tmavě hnědé vlasy. V ruce držel skleněnou láhev a obvaz. Šel směrem ke mně. Klekl si přede mě a zakryl mi oči. Ucukla jsem. Skoro na to nereagoval a něco mi lil na čelo.
"Jsem Mike, a ty? " Řekl. Byla jsem zaskočená. Všechno se to stalo hrozně rychle a já nebyla schopna to všechno pobrat.
"Lucy" Řekla jsem potichu, když mi kolem hlavy omotával obvaz. Už jsem se nebránila. Pomohl mi se zvednout a odvedl mě za tím klukem a holkou.
"Já jsem Meanie," Řekla s úsměvem, podala mi ruku a dodala, "A tohle je Oliver. " Oliver se na mě podíval a trochu se usmál. Byla jsem potichu, měla jsem stále trochu strach.
"Jak jsi se sem do lesa dostala? " Zeptala se zvědavě Meanie. V hlavě mi probíhaly myšlenky o tom všem, co se odehrálo a pomalu jsem formulovala odpověď. Následně jsem jim všechno pověděla. Vynechala jsem však ty nepodstatné detaily. Meanie mě celou tu dobu nadšeně poslouchala. V jejích krásných zelených očích se leskl západ slunce, na který jsme měli krásný výhled.
"Půjdu pro dřevo. Mikeu, půjdeš se mnou? Já to sama neunesu. " Řekla Meanie.
"Jasně, a ty Olivere tu prosím zůstaň s Lucy. Ať máme jistotu, že bude v pořádku. " Řekl Mike.
"Nevadí, že ti tu budu dělat společnost? " Zeptal se mě Oliver. Já se usmála a opatrně a pomalu jsem zakroutila hlavou. Stále se mi točila, ale bolest konečně pomalu ustupovala.
"A jak jsi se sem dostal ty? " Zeptala jsem se Olivera. Úsměv mu poklesl a jiskra v očích se vytratila.
"Promiň, omlouvám se. Chápu.. " Omlouvala jsem se mu. Nedošlo mi, že to pro něj může být tak důležité. Přece je to jeho věc.
"Ne, neomlouvej se, to je v pohodě. Naši mě vyhodili z domu, protože jsem prý byl jen přítěž rodiny. Matka byla alkoholička a otec jel na piku. Úžasná rodinka. " Řekl tichým hlasem. Očividně se mu o tom nechtělo moc mluvit.
"To mě moc mrzí. " Řekla jsem.
"Ale už je to v pohodě. Jsem zde a jsem tu šťastný. " Odvětil a zase se usmál. V tu chvíli přišla Meanie s Mikeem. Každý z nich nesl obrovskou nálož všerůzných klacků na nesli je vyšlapanou cestičkou, která vedla pro mě neznámo kam. Oliver se zvedl ze země. Zvedla jsem se taky a následovala ho po pěšince. Ohlédl se na mě a když viděl, že jdu za ním, tak se jen usmál. Brala jsem to jako souhlas, že ho mám následovat.