Doma na útěku [Short story]

VIII.

Venku byly slyšet kroky. Byla tmavá noc a všichni spali, až na mě. Byla jsem jako jediná vzhůru. Něco mi říkalo, ať uteču. Já se jen dívala z okna a chtěla zjistit, kdo či co ty kroky dělá. Zanedlouho se mi dostala odpověď v podobě světla baterky, kterou si někdo svítil pod nohy. V tu chvíli jsem šla potichu vzbudit ostatní, protože jsem nevěděla, co jiného mám dělat. Ten někdo začal potichu rozbíjet okna a lil dovnitř benzín.
"Co se děje, hoří snad? " Okřikla mě Meanie, když jsem ji budila.
"Ne, ale vypadá to na to, že bude, a neřvi tak. " Zašeptala jsem a ukázala jsem na okno, do kterého někdo svítil baterkou. Meanie neváhala a šla mi pomoct vzbudit Mika a Olivera. Bylo potřeba něco udělat, ale nikdo nevěděl co. Popadli jsme kovové tyče a proplížili se k nejvzdálenějšímu oknu a z něj postupně vyskočili. Obešli jsme to. Byli dva, jeden měl kanistr s benzínem a ten druhý měl v ruce dýmovnici, kterou následně zapálil a hodil ji přímo před východ. Všichni jsme to pozorovali zpoza rohu. Mike se najednou potichu zvedl a pomalu a co nejtišeji se začal plížit k jejich autu. Propíchal jim pneumatiky skrz na skrz. Já s ostatními jsme mezitím poslouchali jejich rozhovor.
"Kams dal oheň? "
"Mám ho v kapse, chytej" Řekl ten druhý a hodil mu ho.
"Mám ještě hodit jednu dýmovnicu nebo už rovnou petardu? "
"Hoď tam rovnou petardu, já dojdu do auta pro další benzín. " Řekl a vyrazil přímo směrem k Mikovi. Meanie chvíli váhala, ale já ne. Potichu jsem se přiblížila za Mikem. Nebo alespoň jsem si myslela, že to bylo potichu. Očividně to bylo moc nahlas a jeden z nich se otočil a všiml si mě. No tak jsem asi úplně blbá, ale stává se. A než jsem se vůbec stihla vzpamatovat, už byl skoro u mě. V posledním okamžiku jsem ho udeřila přímo do nosu kovovou tyčí. Chlap se sklonil,chytil se za nos a já udělala první, co mě napadlo, ještě jednou a silněji jsem ho udeřila do zátylku. Když jsem uslyšela křupnutí, svalil se na zem a už se nepohnul. Tyč, která na sobě měla pár kapek krve, mi vyklouzla z rukou a mně došlo, co jsem právě udělala. Když jsem odvěžila se ohlédlednout, stál tam Mike a také nebyl schopen slova, stejně jako já. Meanie se třásla na místě, kde jsme se všichni původně schovali.