III.

4 0 0
                                    

Po asi hodině cesty jsem dorazila k polní cestě, po které jsem se vydala k městu, které jsem měla na dohled. Podle mých odhadů to město mohlo být asi dva kilometry daleko. Venku bylo mokro a nohy se mi propadaly do blátivé cesty. To mou chůzi celkem dost zpomalilo. Přidala jsem do kroku, abych byla zpátky v lese co nejdříve. Ve městě se nemůžu dlouho zdržovat.
Stálá jsem před mým zdrojem potravy na pár dní. Popelnice. A je jich hodně. Otevřela jsem tu nejbližší. Vyhodila jsem první pytel s odpadky na zem a mým švácarákem jsem rozřízla a obsah vysypala na zem. Začala jsem se v jeho obsahi s nadějí hrabat. A měla jsem celkem štěstí. Jeden plesnivý jogurt, dva banány a to nejlepší-zbytky vařené rýže v krabičce od nějaké pomazánky. Otevřela jsem krabičku a rýže vypadala poživatelně. S druhým pytlem jsem udělala to samé jako s prvním. Tady už jsem takové štěstí neměla. Jeden plesnivý jogurt. Uslyšela jsem nějaký šustivý zvuk. Otočila jsem se. Mou pozornost upoutala lampa. Nebo spíše to, co na ní bylo. Přistoupila jsem k ní blíže. Sakra. Moje fotka. Byl u ní popisek "hledaná". V panice jsem si dala kapuci a rychle odběhla zpátky k popelnicím. Rychle jsem hledala. Tep se mi stále zrychloval. Udělalo se mi černo před očima. Ne, teď ne. Prosím. Zhroutila jsem se na zem.
Když jsem se probrala, tak už byla tma. Ležela jsem v kaluži krve. Moje hlava. Točil se mi celý svět. Sedla jsem si a snažila se uklidnit. Vzala jsem si první kus látky, který jsem našla na zemi a přiložila jsem si ho na rozbité čelo. Musím se odtud dostat. Začala jsem utíkat co nejrychleji a co nejdál od města. Nemohla jsem ani pořádně dýchat. Kus látky nasakoval krev a netrvalo dlouho a krev mi stékala po ruce. Látku jsem odhodila a utíkala jsem ještě rychleji. Už jsem byla konečně v lese. I tam jsem utíkala jako o život. Zatmívalo se mi před očima. Nemohla jsem, ale zároveň jsem mohla. Byl to hodně divný pocit, nevím jak to popsat, ale prostě jsem fyzicky nemohla, ale psychicky ano. Mohla jsem běžet lesem snad hodinu. Potom jsem uviděla světlo a pak nic. Jenom černo..

Doma na útěku [Short story]Kde žijí příběhy. Začni objevovat