Doma na útěku [Short story]

II.

Běžela jsem co nejvíce jsem mohla. Dělala jsem si krátké přestávky. Po asi dvouhodinovém běhu jsem byla někde na kraji lesa. Byla už úplná tma, tak jsem si našla klidné místo a vyčerpáním jsem téměř ihned usnula.

Další den ráno jsem se probudila za svítání. Dívala jsem se na západ slunce a užívala jsem si ten naprosto skvělý pocit svobody. Hlavou se mi honily spousty myšlenek. Byly to obavy a představy mých následujících dní. Potřebuju si najít nějaké místo, kde zůstanu trvale.
Začala jsem s hledáním. Po asi zhruba hodině chůze jsem zapnula mobil. 2 zmeškané hovory od "matka". Mobil jsem opět vypla a následně jsem ho hodila o strom,aby se rozbil. Je mi jasné, že matka mi volala jen protože jí volala třídní ze školy ohledně mé dnešní absence ve škole. Nesmím dopustit,aby mě někdo našel. Potom jsem si vytáhla něco k snědku. Byl to obyčejný rohlík. S jídlem musím být opatrná.
Chodila jsem dlouhé hodiny. Potom jsem se zastavila u studánky pro vodu. Nebude to asi nejčistší voda, ale k pití by to posloužit mohlo. Napila jsem se. Voda byla celkem sladká. Vydala jsem se dále hlouběji do lesa. Vysoké stromy se tyčily nade mnou a na nic potichu zpívali ptáci. Byl to skvělý pocit. Byl to pocit svobody. Chvíli jsem se jen točila dokola a nahlas se smála, protože jsem byla opravdu šťastná. Nikdo mi nenadával.  Ale taky jsem neměla nikoho, s kým bych mluvila. Myslím tím nějakou osobu. To bylo asi to jediné, co mě tížilo. S tím se nějak už vyrovnám. Když jsem zvládla tohle všechno, tak tohle bude hračka.
Potom jsem nechala těch lelkovin a šla  jsem dál. U studánky byla travnatá cestička, po které jsem se vydala. Čím déle jsem šla, tím více to tam mělo specifický zápach. Bylo to počasí těsně před bouřkou. Našla jsem vyčnívající kořeny, které mi skvěle hrály do karet. V prostoru mezi kořeny byla prohlubeň, do které jsem lehla a nad sebe jsem pomocí provázku, kterým jsem se vybavila, přivázala igelitovou tašku, kterou jsem poblíž našla. Přikryla jsem se pláštěnkou a čekala, než přejde největší déšť. Alespoň se mezitím můžu alespoň trochu najíst. Vytáhla jsem si z batohu sendvič a začala jsem jíst. Už mi moc jídla nezbývá. Budu muset jít nějaké sehnat. Po jídle jsem usnula.
Když jsem se vzbudila bouřka už byla pryč. Vydala jsem se ke kraji lesa. Musím jít někam do města. Snad bude něco u popelnic. Lidí vyhazují mnoho jídla. Doufám, že budu mít štěstí.