Pánův kamarád - Larry Stylinson CZ

9

„Věřím, že to zvládneš. Pojď, už musíme jít," řekl mi Harry a pomalu jsme vylézali z auta.

„Teď na tebe nemůžu být úplně hodný, aby něco nepoznal," řekl a pohladil mě po zádech.

Došli jsme ke dveřím, u kterých Harry zazvonil na zvonek, který ven ani nebyl slyšet, přestože jsme stáli přímo před dveřmi.

Po chvilce se dole ukázal Malik, v podstatě ve stejném stavu jako vždy.

„Čau Stylesi, přestal tě bavit? Neposlouchá?" zeptal se výsměšným tónem hlasu.

„Ani ne, zase bych si pro něj přijel, ale potřebuji teď mít na jednu noc volno. Dělej si s ním co chceš, ale ať mi ho ještě zítra v pohodě dopravíš," řekl Harry.

„Fajn, no. V kolik tě tady zítra mám čekat?" zeptal se ještě Malik.

„Kolem třetí hodiny čekej, že sem někoho pošlu, nebo mi s ním pošli Michaela, to bude jednodušší," řekl Harry a já v kapse křečovitě svíral telefon od Harryho.

„Tak jo, tak se měj," mávl Harry, věnoval mi poslední pohled a odešel.

„Výborně, kurvičko. Rovnou do pokojíčku," řekl a já tam udělal, abych ještě stihl nějak schovat telefon.

Svlékl jsem se, vyndal jsem telefon a dal jsem ho pod vrstvu polštářů a deky. S Harrym jsme už zkoušeli, jestli to na nahrávce potom jde slyšet, a i když obtížně, nějak přeci jen ano.

Svlékl jsem se, klekl jsem si před postel a čekal.

„Tak co s tebou dnes?" ušklíbl se přibližující se Malik.

„Zasloužíš si dnes opravdu špatné zacházení, když jsi tady teď chvilku nebyl a ještě asi nebudeš," ušklíbl se opět a už jsem slyšel, jak si rozepíná pásek.

Nečekal moc dlouho a jeho ptáka mi narval až kdo ví jak hluboko, na což jsem si teď trošku odvyknul, takže jsem se lehce přidusil, ale zvykl jsem si rychle zase zpět.

Byl jsem potom donucen se přesunout na postel, kde do mě bez jakékoliv přípravy začal tvrdě přirážet, což samozřejmě bolelo.

Brečel jsem do polštáře, mezitím co Malik za mnou vzdychal a ještě se to míchalo s plácání kůže.

Když se konečně udělal, šel ke skříni a poznal jsem, že vzal bičík, když s ním švihl o železný rám postele. Bude to skvělá nahrávka a moje tělo nejspíše skvělý důkaz.

Když mě švihl poprvé, nějak se mi povedlo nevydat moc hlasitý zvuk, ale když už to byla asi dvanáctá rána, nevydržel jsem to a vykřikl jsem, za což se mi automatiky dalších pět připočetlo.

Bylo to celé utrpení, za které jsem byl rád, že jsem tak nějak přežil a jen nemůžu ležet na zádech. Snad se mi o ně Harry postará.

Co když mě tady teď ale nechá? Co když celou dobu jen přehrával, jak je na mě hodný a zítra už si pro mě nepřijede? Ne, nebudu nad tím přemýšlet.

Když bylo konečně po všem, i s dvaceti ranami navíc, vytáhl jsem ten telefon, schoval jsem ho pod to oblečení a vydal jsem se do svého bývalého pokoje, kde budu doufám poslední noc ve svém životě.

Nahrávání jsem vypl a hned jsem to poslal Harrymu, jak jsme byli domluveni.

Rychle jsem se osprchoval a šel jsem se uložit ke spánku, protože s jídlem jsem nepočítal, i přesto že mi kručelo v břiše jako bych týden nejedl.

Ulehl jsem do postele, která by byla pohodlná, kdybych před asi hodinou nebyl bičován koňským bičem.

---

Probudil jsem se kvůli Malikovi, který mi vlétnul do pokoje jako neřízená střela.
„Vstávej, Harold tady za chvilku je," řekl jen a zase odešel.

To mě nechal spát tak dlouho?

Koukl jsem se na hodiny, na kterých bylo osm hodin. Neříkal Harry náhodou, že pro mě přijede někdy kolem třetí, nebo co?

Rychle jsem si na sebe vzal to, v čem jsem včera přišel a ještě jsem si do kapsy pečlivě schoval telefon od Harryho.

Vyšel jsem ven z pokoje, i když jsem to u Malika neměl dovolené a šel jsem dolů po schodech, kde už se vybavoval s Michaelem.

„Styles tě prej nutně potřebuje už teď a ten kokot mě vydírá, takže si pohněte, ať tam jste co nejrychleji," řekl Malik a Michael už mě bral za rameno do předsíně, kde jsem si rychle vzal boty a nasedli jsme do černé audi, jako vždy, když jsem s Michaelem jel.