Pánův kamarád - Larry Stylinson CZ

15

Probudil jsem se sám v posteli, ale slyšel jsem z kuchyně nějaké zvuky, tak jsem usoudil, že bude Harry tam.

Zvedl jsem se tedy z postele a šel jsem do kuchyně.

„Dobré ráno," řekl jsem.

„Dobré. Dělám vajíčka k snídani, dáš si, ne?" zeptal se Harry.

„Dám si," kývl jsem a už jsem si při čekání sedl ke stolu.

---

Po jídle jsme hned nasedli do auta a Harry zase vyjel někam na nějaké vodopády, tyhle byly ale menší, než ty včera, ale i přes to byly krásné.

Celkem jsem se divil, když jsme se potom na cestě do hotelu zastavili v nějaké restauraci na jídle, ale nemůžu si stěžovat, bylo to moc dobré.

„Máš dneska v plánu něco dalšího?" zeptal jsem se Harryho na pokoji.

„Asi ani ne. Mohli bychom se ale vrátit zase domů a už bychom mohli vědět, jak to bude s Malikem. Nechal jsem doma lidi, aby policisty popohnali, možná trošku podplatili, aby bylo vše co nejdříve vyřešené," řekl Harry a mně už to ani nepřišlo divné.

Začínám si zvykat na to, že v jeho životě hrajou peníze neskutečně velkou roli a může si za to koupit v podstatě doslova cokoliv.

„Takže chceš dneska už jen balit?" zeptal jsem se.

„Jo, asi tak nějak bych to viděl a zítra ráno bych odjel domů, ale až se pořádně vyspíme, nebudeme kvůli tomu vstávat nějak brzy, úplně stačí později," řekl a já přikývl.

Zbytek dne jsme potom tedy seděli na pohovce a na večer jsme se přesunuli do postele, kde jsem na konec Harrymu usnul na hrudi, ale asi mu to nevadilo. Myslím si, že kdyby mu to vadilo, odstrčil by mě.

---

Probudil jsem se do pokoje, kde byl už jen zabalen kufr v rohu a Harry opět nikde.

Vylezl jsem z postele a šel jsem do obývacího pokoje, kde už byl Harry a sledoval televizi. Stále netuším, jak ho na tu bednu může stále bavit se koukat.

Popřáli jsme si dobré ráno a Harry říkal, že bychom už mohli vyjet, tak jsem jen zkontroloval, jestli tady nic není.

„Tak můžeme vyjet?" zeptal se znova Harry.

„Jo, asi můžeme," souhlasil jsem.

„Po cestě ti zastavím někde, abych ti koupil snídani, abys nebyl o hladu," řekl mi.

„Jsem zvyklý na hlad," rýpnul jsem si trošku.

„Louisi, hlídej si tu pusinku, ano?" kouknul se na mě přísně, protože mu bylo jasné, co tím myslím.

„Tady nejsi u toho kokota, ale u mě, takže na toho debila vůbec nemysli a už vůbec nedělej takovéhle hloupé narážky," dodal ještě.

„Promiň, no," řekl jsem a protočil jsem oči.

Harry na to už nic neřekl, ale když procházek kolem mě, plácnul mě přes zadek.

Lehce jsem vyjekl, ale nechal jsem to být. Od Harryho mi to vlastně ani nevadilo.

Nasedli jsme do auta a Harry vyjel.

„Um-, nechceš jet trošku pomaleji?" zeptal jsem se, když měl Harry na tachometru snad skoro 300 km/h, i když jsme byli na dálnici.

„Dělá se ti špatně?" zeptal se.

„Ne, to ne, ale ty to za chvilku někam napálíš," řekl jsem.

„Dobrý, tak buď zase tichoučko a za chvilku ti někde zastavím pro tu snídani," řekl a já jsem se jen více zabořil do sedačky.

Zastavili jsme potom na benzínce, kde mi Harry řekl, ať zůstanu v autě a za chvilku mi donesl toasty, nějakou čokoládovou sušenku, ledový čaj v lahvi ale i kelímek s nějakým teplým pitím.

„Nejsem si jistý, jestli piješ kávu, tak jsem ti vzal jenom horkou čokoládu. Máš tady na potom i nějaký jiný pití, tousty a twixku, kdybys měl chuť," řekl mi a já kývl.

„Děkuji," poděkoval jsem.

Hned jsem se do toho pustil a Harry ne jen že umí vařit, ale Harry umí i vybírat jídlo, které koupí, aby bylo dobré.

Byl jsem potom i najezený, vypil jsem i čokoládu ajsem docela rád, že mi Harry nedonesl kávu, tu bych asi nevypil, moc minechutná.