Pánův kamarád - Larry Stylinson CZ

16

„LouLou, vstávej, už jsme doma," probudil mě Harryho hlas.

Vystoupil jsem za auta a šel jsem za Harrym jako ocásek do Harryho domu.

„A už víš, co je s Malikem?" zeptal jsem se už doma.

„Přesně to ještě nevím, ale už jsi od něj v bezpečí. Je v lochu, i když se ještě přesně neví na jak dlouho tam pobude. Možná na něj půjdu ještě něco prásknout," řekl Harry a já se jen tak pro sebe usmál.

„Budu dneska muset pryč, takže tady zůstaneš sám, ale jestli chceš, můžu ti sem někoho poslat," nabídl mi Harry.

„To je v pohodě, budu tady sám," řekl jsem.

„Možná ti to bude nepříjemný, ale musím ti říct, abys neutíkal. Je to sice tedy jen pro tvoje dobro, protože kdybys utekl, tak by tě možná tak odchytil někdo od Malika a bylo by dost možná po tobě. Až bude Malik úplně vyřešený, tak budeš v pořádku, ale teď bych ti utíkat nedoporučoval," řekl mi Harry a já přikývl.

„Nemám v plánu utíkat, mám se s tebou dobře," řekl jsem popravdě a bezpochybně jsem úplně zčervenal, na což Harry pozdvihl jeden koutek do úsměvu.

„To jsem rád. Tak já jdu, měj se," řekl, přešel ke mně a vlepil mi lehkou pusu do koutku rtů.

„Ahoj," mávl jsem celý červený.

Hned co Harry zavřel dveře, začal jsem nadšením a vzrušením skoro skákat.

Byl jsem jako zamilovaná puberťačka, i když jsem to vlastně sám netušil.

Harry je moc hezký, je neskutečně starostlivý, má i smysl pro humor, očividně je i šikovný a já se obávám, že se mi asi opravdu začíná moc líbit.

Lehl jsem si do postele, kde jsem si začal natáčet pramínek vlasů na jeden prst. Možná, že to se mnou začíná být celkem silné, když nad Harrym takto přemýšlím.

Vlastně jsem u Harryho opravdu spokojený a spíše doufám, že on nevyhodí mě, až bude po všem.

Budu se snažit se u Harryho držet.

---

Uslyšel jsem bouchnutí hlavních dveří, ale bylo to opravdu hodně silné bouchnutí těch dveří.

Bylo mi to divné, Harry je snad vždy opatrný a to hlavně na svoje věci.

Pomalu jsem se vydal ven z pokoje, ale snažil jsem se být tichý, kdyby to byl někdo cizí, abych stihl utéct a neupoutal na sebe zbytečně moc pozornosti hned na začátku.

Šel jsem pomalu dolů, kde jsem slyšel bouchání věcí z kuchyně.

Došel jsem tam a z pozarohu jsem lehce nakoukl.

Ani nevíte, jak moc jsem si ulevil, když jsem tam zahlédl Harryho, jak se asi snaží vařit, ale je nějaký naštvaný, takže se vším mlátí a není vůbec opatrný.

„Harry?" pípnul jsem lehce.

„Louisi, dávej si teď pozor na to, co říkáš. Jsem fakt nasranej a je možný, že se neudržim. Možná bys radši mohl jít do pokoje, jídlo ti potom přinesu," řekl a já jsem radši rychle zmizel.

Harry v tu chvilku vypadal opravdu děsivě.

Zase jsem si lehl do postele, ale Harry se s jídlem vrátil celkem brzy.

„Tady máš to jídlo. A promiň, potřebuju se jít nějak uklidnit. Jdu do baru," oznámil mi a zase odešel.

Saka. Myslel jsem si, že by třeba nějakým způsobem chtěl mě, ale teď jde do baru, kde pochybuji, že se obejde bez nějakého pohlavního styku.

Nemám absolutně žádný důvod žárlit, když spolu nechodíme a já bych mu jen měl být vděčný, že mě u sebe nechává a že mě chrání.

Vlezl jsem si do sprchy, kde se mi omylem nějak z oka ven vyloudily nějaké slzičky.

Osprchoval jsem se a zadíval jsem se na sebe do zrcadla.

Co když jsem pro Harryho moc ošklivý? Co když se mě štítí? Co když to vlastně ani není gay? Co když nemá rád kluky vůbec? Jsem z toho všeho zmatený.

Lehl jsem si po sprše do postele a snažil jsem seusnout.