Pánův kamarád - Larry Stylinson CZ

13

Vrátil se za malou chvilku, ale měl na sobě místo černých skinny jeans černé tepláky.

„Tak si sundej tričko a lehni si na břicho," řekl mi a já tak hned udělal.
Začal mi potom lehce natírat záda tou mastí, která na rozpálené rány krásně chladila.

„Kdy bys chtěl jet na ten výlet, nebo jak tomu říkat?" zeptal jsem se.

„Chtěl bych vyjet co nejdříve, klidně ještě dnes. Asi ani není důvod, proč to oddalovat. Co nejdříve bych začal balit věci a potom bychom se hned mohli vydat na cestu," řekl a já jen přikývl, co mi hlava v polštáři dovolovala.

---

„Tak jsi připraven?" zeptal se Harry, když už jsme seděli připraveni v autě.

Stále jsem pořádně ani nevěděl, kam chce Harry jet, ale i přes to byla moje odpověď kladná.

Jeli jsme jen chvilku, když si Harry položil ruku na moje stehno.

„Nevadí?" zeptal se hned.
„Nevadí," řekl jsem a ze všech sil jsem se snažil, abych se neculil jako blázen.

„Pojedeme teď asi sedm hodin na jeden zátah, tak se usaď tak, aby se ti sedělo pohodlně," upozornil mě a já kývl.

---

Konečně jsme po těch slíbených hodinách zastavili před nějakým hotelem. Byl jsem totálně mrtvý.

Celou cestu jsem se musel přemáhat, abych Harrymu neřekl, aby jel pomaleji.

Mám celkem rád rychlé jízdy, asi by se mi to líbilo, ale to by to nemohlo být celou cestu a nemusel by se autům vyhýbat skoro smykem. Na dálnici i předjížděl zprava.

Na hotelovém pokoji, který byl mimochodem opravdu krásný, jsem se jen uložil do postele a usnul jsem

---

„Lou, musíme na snídani," zatřásl se mnou ráno Harry.

„Však už vstávám," zamručel jsem a Harry se jen ušklíbnul.

„Tak šup," řekl a odešel do jiné místnosti.
Chviličku jsem ještě ležel v posteli, ale potom jsem se tedy taky vydal se převléct a upravit.

---

„Wow, tady je to krásné," řekl jsem, když jsme po dvou hodinách chůze do mírného kopce zastavili na vyhlídce, odkud byla vidět krásně modrá jezera a i pár vodopádů.

„Je tady toho tolik, že snad ani neuvěříš, že to existuje, když už nevěřícně koukáš na tohle," zasmál se Harry.

„Vždyť se na tu krásu podívej," řekl jsem a dále sledoval vše možné.

„Vždyť já to vidím, jen to tedy asi tolik neprožívám. Jsou to prostě nějaké skály, voda a vodopády. Až ten poslední bude krásný. To bude můj oblíbený," sdělil mi s lehkým úsměvem.

Vydali jsme se tedy dále po cestě a já se kochal tou krásnou přírodou kolem. Nikdy jsem nikde jinde než ve svém rodném městě nebyl, takže pro mě bylo vše tohle cizí.

„Tak tohle je moje oblíbené," řekl Harry, když jsme po dalších dvou hodinách došli k ještě krásnějšímu jezeru, kde byla menší lávka a i jeskyně, přes kterou z půlky přesahoval vodopád.

„Když jsem byl menší a byl jsem tady, do té jeskyně jsem lezl. Jednou mě tam našli a vyhodili mě, ale stále jsem tady," zasmál se nad vzpomínkou.

---

„To tě tak baví vařit?" zeptal jsem se Harryho, když nám vařil oběd, i když bylo všude nespočetně restaurací.

„Když vím, že to bude dobré, tak vařím rád. Rád vím, co v jakém jídle je a nehodlám jíst v restauracích něco, v čem je kdo ví co," řekl.

Postavil přede mně na stůl talíř s těstovinami.

S chutí jsem se do toho pustil a je už snad jasné, že to bylo výborné, když to vařil Harry. Je to skvělý kuchař.