All the young dudes - cz překlad

9: První ročník - Jizvy

Pátek, 15. října 1971

Remus svých dalších pár dní strávil tím že se vyhýbal Siriusovi - nebo se alespoň vyhýbal tomu, že s ním byl sám. To nebylo lehké, spolu trávili všechen svůj čas, hlavně o víkendech. Přes páteční hodinu formulí se dostali bez problémů: i Peter. Kratiknot byl nadšený z toho, že celá třída zvládala levitaci tak rychle, a tak je nechal jít dřív na oběd.

Sirius byl další týden nevyhnutelný, hlavně u hodin létání. Kdyby necítil takovou nenávist k historii magie, létání by byl jeho nejméně oblíbený předmět. Dvacet minut po svoji první hodině s Madam Hoochovou se dozvěděl, že se bojí výšek, a že zbytek hodin bude pro něj utrpení.

James byl hvězdou třídy, samozřejmě, a dokonce i ostatním pobertům přišel nesnesitelný když létal po famfrpálovém hřišti a dělal otočky jako kdyby se na koštěti narodil. Sirius byl také výborný, většina dětí v jejich třídě si při vyrůstání hráli na košťatech: dokonce i Peter byl zdatný.

Noc předtím pršelo a zem byla měkká a blátivá. Než vyšli na hřiště, vyměnili svoje šněeované boty za sportovní holiny, a nasadili si jasně červenou soupravu. Uchopili košťata a čekali na instrukce. Košťata měli půjčená pod školy. První ročníky si svoje přinést nemohli, ale James řekl všem, co ho alespoň trochu poslouchali, že měl doma nejnovější model.

,,Dobře, dámy a pánové, sedněte si prosím na košťata." Křičela Hoochová na jejich skupinu. ,,Dnes je silný vítr takže chci abyste dávali pozor. Pottere, nepředvádějte se!"

Remus se vyškrábal na svoje koště a polkl. Jestli se mu neudělá špatně, bude to pro něj výhra.

,,Chtěla bych pět čistých koleček okolo hřiště, potom dobré přistání od každého z vás. Jestli to bude možné, naklánějte se po směru větru, používejte ho pro svůj prospěch. Pět bodů pro toho, kdo se vrátí první zpátky." Stříbrnovlasá čarodějnice bez varování zapískala na píšťalku.

Remus a Lily, jediní mudlové ve třídě, byli poslední co vzlétli. Jakmile byla rusovláska ve vzduchu, jednoduše předehnala některé studenty.

,,Trochu výš, Lupinue! Pojďte!" Hřměl hlas Hoochové pod nimi, křičela přes megafon. Chtěl ji ignorovat, ale nebylo kam uniknout - u Svatého Edmunda se aspoň mohl schovat v rohu a celý den mít klid.

Postrčil se více nahoru, snažil se nedívat se dolů: zkoušel myslet na cokoliv jiného než na prázdný prostor mezi ním a zemí. Zableskl se před ním Lilyin zářivě červený cop, připomínal liščí ocas. Peterovy zlaté vlasy viděl někde uprostřed davu. Neviděl moc dopředu, ale věděl že James a Sirius se někde předhánějí. Remus zasmušile pokračoval, nechtěl letět rychleji. Koho zajímalo jestli bude poslední když během závodu nezlomil krk. Když byl v rohu hřiště, uhodil ho vítr. Nechtěl ještě více zpomalit, naklonil se dopředu. Studený ranní šedý vítr ho praštil do obličeje.

Druhé kolečko nebylo tak špatné. U třetího si všiml že James obkružoval každou prázdnou věž pro diváky, i přes napomenutí Madam Hoochové. U čtvrtého kolečka měl Remus společnost.

,,Bavíš se?" Usmál se Sirius když přilétl vedle něj. Vypadal uvolněně, jako kdyby bez problémů mohl obě ruce zvednout nad hlavu, otočit se a létat pozadu.

,,Co děláš?" Zamračil se Remus a snažil se ho ignorovat. ,,Snažíš se prohrát?"

,,James vyhraje," Pokrčil Sirius rameny. ,,Nechám ho mít svoji chvilku. Myslel jsem, že si popovídáme."

,,Proč?" Odpověděl Remus.

,,Myslel jsem, že by se ti hodila společnost." Remus se na něj nemusel dívat, ale věděl že má svůj otravný Siriusovský úsměv. ,,A taky zachvíli přistáváme a vím že přistávání nesnášíš."