All the young dudes - cz překlad

92: Pátý ročník - Uzavření

Úterý, 30. Června, 1976

,,Promiň," řekl Sirius Black s nervózním pohledem, když stál za Remusem, který si čistil zuby.

,,Promiň," zamumlal Sirius Black u snídaně, než přišla Mary.

,,Promiň!" Naléhal Sirius Black, když Remus znovu odcházel pryč.

,,Promiň..." Zašeptal Sirius Black každou noc, když Remus zatáhl záclony.

Nech ho trpět, říkala ta krutá část Remuse, ta, kterou to bolelo nejvíc. Otočil se a odešel, prásknul dveřmi a zavřel oči. Promiň není dost dobré, říkal si s každou omluvou. Nevím, co je.

James a Peter je opatrně sledovali. Věděli, že se do toho nemají zapojovat - i když James bezpochyby odnášel tlak Siriusova trápení: jejich noční setkání byla zpátky.

I holky si všimly, že je něco špatně, ale nebyly si jisté, co - Lily si myslela, že byl nervózní z návratu ke Svatému Edmundovu, Marlene si myslela, že se obával o výsledky z NKÚ. Remus ani jednu představu nevyvracel. Přeci jenže snažil chovat co nejvíce normálně mohl. Byl s Poberty při jídle, sedával na svém obvyklém místě, četl si své knihy, hrál šachy s Peterem, tchoříčky s Jamesem. O večerech lezl do své postele.

Ale nemluvil se Siriusem. Za poslední dva týdny v červnu mu neřekl ani slovo. Vlastně se na něj ani nepodíval.

Po prvním týdnu mu připadalo, že to James možná zcela neschvaluje. Potter byl stejně jako Remus rozzuřený, samozřejmě, ale dokázal být slepý, když přišlo na Siriusovy chyby. James by mu odpustil hned po první omluvě.

Možná byl Remus slabší. Ale už být slabý nechtěl. Potřeboval se vrátit k tomu, kým byl doopravdy. Všichni můžeme dostat lekci. Remus se pokusil být milý a otevřený, stejně jako jeho bohatí, dobře vychovaní kamarádi - a kam ho to dostalo? Zamiloval se do svého nejlepšího kamaráda a skoro ho to zabilo. Styděl se za sebe - připadal si jako náměsíčný. Náměsíčný Náměsíčník. Siriusovi by to přišlo legrační.

Tak se začal vyhýbat také Jamesovi a Peterovi.

Přestal chodit na hodiny - tím to začalo. Už jich tolik ani nebylo, když skončila poslední zkouška a celá škola se přepnula do letního režimu. Pořád si ale do rozvrhu napsal úvodní hodiny na přípravu OCVí ze skoro všech předmětů, kromě lektvarů - nemohl se dočkat, až se zbaví lektvarů.

Skleníky byly dobré místo, kam se mohl schovat. Remus na konci roku zjistil, že skoro všechny své těžce vydělané peníze utratil za cigarety a trávu. Řekl si, že je to v pořádku. Řekl si, že na nalezení Greybacka nebude potřebovat peníze, jen správnou vůni a úplněk. Teď o Greybackovi moc nepřemýšlel. Snažil se o ničem moc dlouho nepřemýšlet: ze vzteku se pak stávala otupělost, a z tou bylo snažší žít.

Když nemohl být venku, byl v knihovně a předstíral, že si čte. Občas se za ním zastavili lidé z jeho studijní skupiny, ale vždycky si našel důvod, proč odejít co nejrychleji mohl.

,,Ahoj, Remusi!" Objevil se Christopher mezi poličkami jedno ráno. ,,Jsem rád, že jsem tě zachytil! Mohl bys mi doporučit nějaké knihy na léto? Příští rok dělám NKÚ!"

,,Co?" Zamračil se Remus. Právě usínal a byl vyrušen. Poslední dobou spal hodně, ale nikdy si nepřipadal čerstvý. ,,Sakra, to nevím. Pošlou ti seznam knih."

,,Jo, ale myslel jsem, že budeš mít nějaké tipy!" Pokračoval Christopher vesele. ,,Hlavně v historii, na co jsi měl závěrečnou esej?"

,,Um... Goblinská revoluce." Posunul se.