All the young dudes - cz překlad

75: Pátý ročník - Překvapení

So inviting - so enticing to play the part

I could play the wild mutation

as a rock 'n' roll star

I could do with the money (y'know that I could...)

I'm so wiped out with things as they are (y'know that I should...)

I'd send my photograph to my honey

- and I'd come on like a regular superstar.

Sobota, 20. Září, 1975

Během dalších tří týdnů se Remus naučil ovládat své pocity. Jednou za čas se snažil Siriusovi vyhýbat: schovával se v knihovně, nebo v jednom z jeho koutů. Ale nakonec zjistil, že to nemá cenu, když spolu sdílí pokoj. 

Tak se jednoduše pokusil s tím smířit, a dokázal to. Ne, že by to bylo nějak snadné - ale musel se obávat o důležitější věci. Kromě jeho prefektských povinností byl tohle důležitý rok pro jeho studium.

Přicházely NKÚ, a učitelé jim nakládali více práce, než kdy jindy - i v učivu byl znatelný rozdíl. V proměnách se učili o ukrývání: ve formulích trénovali odzbrojování: lektvary se zabývaly poznávání jedů: a v obraně proti černé magii nedělali nic, kromě nácviků a obranných kouzel. Připravovali se na válku, a všichni to věděli.

Péče o magická stvoření byla chmurná záležitost. Profesor Kettleburn byl mrzutý starý muž, kterému chyběla polovina končetin a měl pásku přes oko. Nic jim nepřinesl, neříkal jim příběhy o fantastických tvorech - radši jim vyprávěl o původu svých zranění, a vždycky to bylo hrozné.

Remus se to snažil vnímat pozitivně - alespoň ho Ferox nebude tolik rozptylovat. Nebyla žádná šance na to, aby se zamiloval do starého Kettleburna. Už tak se musel vypořádat se Siriusem.

I když se své pocity snažil ignorovat, vždycky se objevily v tu nejhorší chvíli. Mohl si číst knihu, a bylo to. Nebo mohl být úplně sám v knihovně, a vybavila se mu vzpomínka. Většinou z toho byl otřesený a zmatený. Jestli se takhle cítili James, Mary, Marlene, Peter, a všichni, kdo byli zapojeni v té blbé muchlovací věci tak Remus nechápal, jak to poslední dva roky zvládali. Připadalo mu to, jako kdyby bylo jeho tělo ve válce.

Nebyl hloupý: věděl, že v byl v tomhle trochu opožděný. V létě po jeho třináctých narozeninách si ho Matron zavolala do kanceláře a zeptala se ho, co věděl o 'manželských vztazích'. Nebyl si moc jistý, co všechno měl vědět, ale nechtěl vypadat hloupě, tak jen řekl, že věděl 'všechno'. Přikývla a řekla mu, že kdyby měl nějaké otázky, ať se zeptá zaměstnance, který byl muž. Samozřejmě, nikdy se nezeptal. Také měli jednou přednášku od místního faráře o posvátnosti a manželství, a o hříšné přírodě a jejích 'touhách' - ale Remus byl tak zahanbený, že už na to nikdy nemyslel.

'Touhy'. Nebylo to něco, o čem by měl mluvit vážně - alespoň ne s dalšími chlapci, to věděl. Vtipy byly v pořádku: ale rozhodně se nemohl ptát na otázky.

Ostatní Pobertové byli o krok napřed: některé noci před úplňkem cítil jejich chtíč, slyšel, jak jim tluče srdce frustrací, když ulehali do postelí. Byl z toho v rozpacích. Samozřejmě, že Remus měl... ale to mu přišlo jiné.

Už to cítil od posledního léta, ale něco se změnilo. Bylo to více naléhavé. Jako kdyby v něm muchlování se s Grantem něco probudilo: uvolnilo velkou vlnu... pocitů. Remus sotva myslel na něco jiného. Pro jednou byl rád za černé hábity, které Bradavice vyžadovaly, ale i tak občas musel zůstat sedět déle, než všichni ostatní. Jednou si musel zakrýt klín s těžkou knihou jenom proto, že McGonagallová až moc říkala 'práce s hůlkou'.

Byla to změna uvnitř: stávalo se to každou chvíli - když byl sám, nebo ve společnosti. A Sirius. Proč to musel být Sirius?

Moc dobře věděl proč. To, jak na něm visela tenká, školní košile, jak mu padaly vlasy do očí a jak si je nikdy, nikdy nezastrkával za ucho. Jeho ruce. Jeho zatracené oči...

Tohle pokračovalo tři týdny.

Remus byl rád, že první úplněk padl na víkend. Znamenalo to, že místo sezení na hodinách si mohl přispat, a poklidně čekat, než se setmí. V sobotu byl také famfrpálový trénink (od té doby, co byl James kapitánem týmu, byl vlastně trénink skoro každý den), tak ráno Remuse vůbec nic nerušilo.

Většinu rána spal, potom sešel dolů na oběd, pak se vrátil do tiché, prázdná místnosti. Chvíli si četl, ale bolela ho hlava tak to vzdal. Přál si, aby si měsíc pospíšil, ať to může mít za sebou. To čekání bylo nejhorší. Zavřel oči, protáhl se, a řekl si, že už má toho ležení dost. Vylezl z postele a posadil se s krabičkou cigaret na okenní parapet. S poslední, kterou z léta měl, Grant mu ji věnoval jako dárek na rozloučenou.

Grant. Kdyby byl Grant v Bradavicích, cítil by se Remus ohledně Siriuse stejně? Pravděpodobně, povzdechl si. A Grant byl v tomhle tak chytrý, že by si to hned uvědomil. Možná by mu i poradil. Kdyby mu jenom mohl zavolat, nebo poslat dopis - ale sovy mohl posílat jenom Matron, co kdyby si to přečetla?! Remus bohužel neměl zrcátko jako James a Sirius. I když neměl ponětí, jak by to Grantovi vysvětlil.

Dokončil svoji první cigaretu a natáhl se pro další. Bylo to uklidňující. Tráva byla lepší, nějakou měl po svém posledním úplňku, ale neviděl, že by ji někdo v Bradavicích měl. Stejně už mu docházely zásoby. Letní rozptýlení ho stálo hodně.

Večer se blížil, a Remusovi začalo dunět v žaludku. Při úplňcích se snažil jíst jenom trochu, někdy se mu dělalo špatně. Den na to byl vyhladovělý a byl schopen bez problému sníst i tři talíře. Zrovna se chystal dolů, když se najednou otevřely dveře. 

Dovnitř vešli Peter, James a Sirius se zvědavými výrazy. James vypadal vážně a nějakým způsobem opatrně, jako kdyby měl nové zprávy a nebyl si jistý, jak to Remus zvládne. Remus ale věděl, že to nemohly být špatné zprávy, protože Sirius se smál od ucha k uchu, ukazoval všechny své dokonalé, bílé zuby. Peter na sobě měl malý, uličnický úsměv - takový, který mívá uprostřed nějakého vtipu.

,,Proboha," řekl Remus předtím, než James promluvil. ,,Co je? Proč nejste na famfrpále?"

,,Dneska famfrpál není!" Řekl Sirius, stále se usmíval jako šílenec. Ta energie, která z něj vycházela byla jako elektrika - očividně byl nesmírně natěšený.

,,Tak kde jste byli?" Zeptal se Remus, radši se díval na Jamese.

,,Trénovali jsme něco jiného!" Vyprsknul Peter a skousl si dolní ret.

Remus se opřel o okenici a znovu se podíval na Jamese, zmateně pozvedl obočí. James polkl.

,,Náměsíčníku," řekl. ,,Možná si pamatuješ, že jsme ve třetím ročníku měli takový nápad..."

,,Vy máte nápady pořád, Pottere, upřesni to." Řekl Remus podrážděně a zapálil si třetí cigaretu. Bolelo ho rameno a krk. Neměl na takové věci před úplňkem náladu, měli by to vědět.

,,S tím... že bychom ti pomohli... vím, že jsi říkal, že bychom neměli, um..." James si prohrábl rukou vlasy. ,,Ale už jsme byli tak daleko a, um... hele, promiň, je nám to líto... ale..."

,,Tak se vymáčkni!" Povzdechl si Remus a vydechl kouř. James vypadal zděšeně. Podíval se na Siriuse, potom na své nohy a zamumlal.

,,Staliseznászvěromágové..."

,,Co?!"

,,Sakra, u Merlina!" Řekl Sirius a udělal krok vpřed. ,,Dívej, Remusi!"

A s tím se Remus přeměnil na velkého, černého psa a Remus v šoku spadl z parapetu na zem.