All the young dudes - cz překlad

162: Válka - Náměsíčníkův příběh

ne úplně varování, ale zemře vedlejší postava

Probral se v malé bílé místnosti s nízkým stropem. Bylo tam malé, čtvercové okno, ale záclony byly zatažené. Někdo z něj smyl krev, díky bohu, ale pořád ji cítil. Ležel v posteli a kromě stolku v místnosti už nic nebylo.

Dveře byly lehce otevřené a Remus zvenku z chodby zaslechl hlasy.

,,Marlene je tu," zaslechl Jamesův hlas, ,,Mám ji sem poslat? Ptal ses ho na něco?!"

,,Jo, pošli ji sem. Není vzhůru..." Řekl Sirius, jeho hlas zněl zvláštně. ,,Ale rozhodně to je on. Musí být."

,,Jsi si jistý?!"

,,První, co řekl, když přistál, bylo 'kurva', jsem si tím dost jistý." Odsekl Sirius.

,,Pravda." Odpověděl James. Ztišil svůj hlas, ,,Tichošlápku... všechna ta krev. A s tím útokem minulou noc--"

,,Pojďme prostě počkat, co k tomu řekne, než začneme něco předpokládat, jo?! Pošli sem Marlene."

,,Ale není to bezpečné."

,,Tak v tom zatraceném pokoji zůstanu. Může se na něj prosím někdo podívat, do prdele?! Vždyť nemá ani hůlku!"

,,Dobře, dobře..." ustoupil James.

Bože, pomyslel si Remus, když na něj ostuda upadala jako prach. Myslí si, že to nejsem já. Myslí si, že jsem špeh. Jak se ta válka zhoršila za ten měsíc, co byl pryč? Myšlenka na to, že by mu Sirius nevěřil, byla tak bolestivá, že ji nedokázal snést.

Z chodby se ještě ozvalo několik kroků a dveře se konečně otevřely. Remus se pokusil posadit, když vešel Sirius.

,,Tichošlápku, přísahám, že to jsem já, Náměsíčník! Pomohl jsem vám s pobertovým plánkem a dali jsme Srabusovi do postele šípky, o Vánocích jsme šli bruslit a já to nenáviděl, ale ty jsi byl vážně dobrý, a... a..."

,,Ššš, Náměsíčníku," uklidnil ho Sirius, opatrně se posadil na postel a jemně mu položil ruku na rameno, ,,Do prdele, lehni si. Godrik ví, co všechno sis zlomil, když ses takhle přemístil, ty hlupáku..."

,,Ty víš, že to jsem já?!" Remus popadl Siriuse za ruku.

,,Jasně, že vím." Sirius se naklonil a políbil ho na čelo, ,,Poznal bych tě kdekoliv. Hele, promiň za Dvanácteráka, jen má nervy. Věci jsou teď trochu..."

,,Dobře, dobře, dej mu trochu prostor!"

Sirius se otočil, když do pokoje vtrhla Marlene v zeleném léčitelském hábitu a kožené tašce v ruce.

Sestrčila Siriuse z postele a natáhla se k Remusovi, na čelo mu položila chladnou ruku a podívala se mu do očí, její pihovatý obličej byl plný sladkých obav. Usmála se,

,,Ahoj miláčku," řekla jemně, ,,Kde jsi byl, co? Všichni jsme se tak báli."

,,Ahoj Marlene," usmál se Remus laskavě. ,,Tebe kvalifikovali jako léčitelku, když jsem byl pryč?!"

,,To sotva," rozesmála se, ,,Pořád jsem spíš začátečník. Ale jsem to nejlepší, co Řád pro teď měl, takže..." narovnala se a položila si ruce v bok, ,,Jasně. Co se stalo?"

,,Zranil jsem si kotník," Remus se natáhl, aby odhrnul deku ze své bolavé nohy. V denním světle vypadala strašně, celá nateklá a pohmožděná. Sirius si zakryl pusu, ale Marlene jen zavrtěla hlavní,