,,Měj se Kubo"rozloučila se semnou moje přítelkyně.Zamumlal jsem něco co jsem si upřímně ani já sám nerozuměl.Jelikož ale za mnou byl dlouhý trénink, odhodil jsem telefon kus ode mne a uložil se ke spánku.
Kubův sen:
Ležela v mé posteli, s peřinou vytáhlou až pod nos.Barbora by mě zabila, ale při pohledu na culící se dívku pode mnou, mi to bylo naprosto jedno.Myslel jsem jen na to jedno, vlastně na víc věcí ale všechno se motalo okolo ní.Modré oči jakoby se třpytily a blonďaté kadeře poházené okolo její hlavy mi připadaly jako posety samotným zlatem.A teď si s ní můžu dělat cokoliv.Jemně jsem odhrnul tenkou bílou látku jenž zakrývala celé její tělo.Ale jakoby se moje ruce zbláznily.Jakoby nepatřily mně.Uchopil jsem ji za krk a silně stiskl.Všemi silami jsem se snažil ji osvobodit z mého sevření a tak ji umožnit přísun kyslíku do plic, ale měl jsem pocit, že můj stisk pouze sílí.Strach v jejích očích se proměnil v beznaděj až se pomalu všechno vytratilo z těch překrásných pomněnkových kukadel.Slzy mi stékaly po tvářích a ruce konečně povolily.Povolily, ale až když se bílé prostěradlo začalo měnit do ruda.Zabil jsem ji.Zhluboka jsem se nadechl, ale vzduch se mi zdál najednou tak těžký.Bože...její pohled byl tak prázdný a obličej se pomalu barvil do sněhově bílé barvy.Omlouval jsem se jí a dost naivně čekal na sebemenší náznak života, kterého byla ještě před chvílí plná.Bezvládné tělo jsem zkušeně přikryl nasáklým prostěradlem.Už nikdy nebude nic tak, jako dřív..
Taak a máme tu první kapitolu.Nebojte se, nebude to žádná detektivka, jen si zapamatujte tenhle Kubův sen..
Všem moc děkuju za přečtení❤️❤️❤️
ČTEŠ
Déja rêve/Jakub Vrána
RomanceNajednou se zjevila ona..tak známá tvář a zároveň tak cizí osoba.Nepamatuje si mě, nemůže.Jenže já na ní nezapomněl, to drobné stvoření se zářivým úsměvem mi způsobilo tu největší bolest co jsem kdy byl schopen poznat, a to o mne doposud ani pohled...
