Dark Shades of Sadness//FF Harry Styles CZ

Kapitola III.

Interiér kavárny byl velmi zvláštní. Zdi byly obložené tmavým dřevem, na němž se vyjímaly poličky obsypané květináči s květinami, okna zdobily splývavé tmavě zelené závěsy a malé stolky obklopené tmavými křesly vyzývaly k tomu, aby se do nich člověk zabořil a jen tak poklidně lenošil.

Já však na nic takového neměla ani pomyšlení. Očima jsem roztěkaně pozorovala všechny kolem a hledala někoho, kdo by mohl být Harry Styles. Nikoho takového jsem však nezpozorovala a tak jsem roztřeseně vykročila k pultu v zadní části, abych se na něj poptala.

Nikdo mi nevěnoval pozornost, což mi přeci jen trochu pomáhalo. Nechtěla jsem být středem pozornosti, už tak jsem byla dostatečně vyklepaná.

U pultu stála postarší žena s vřelýma oříškovýma očima a širokým úsměvem.

,,Dobrý den," pozdravila jsem ji tiše.

,,Dobrý den, co Vám mohu nabídnout?" otázala se okamžitě. Ošila jsem se pod jejím pohledem. 

,,No víte... já tady, ehm já tady někoho hledám," dostala jsem ze sobo koktavě a sklopila oči.

,,Aha?" povytáhla překvapené obočí. ,,A koho?" otázala se laskavým hlasem. Polkla jsem a nervózně se ošila. 

,,Jmenuje se Harry Styles," sdělila jsem jí. Bylo to tak tiché, až jsem se divila, že mě vůbec slyšela. Stále jsem oči upírala na své boty, jako by to bylo to nejzajímavější, co jsem v životě viděla. žena chvíli nic neříkala.

,,Harry už je nějakou dobu pryč," odtušila trochu nakřáplým hlasem. Znělo to, jako by jí bylo buď do breku, nebo si potřebovala odkašlat.

Stále jsem se neodhodlala k tomu, abych k ní zvedla pohled. ,,Aha, dobře, děkuji," usmála jsem se. Pravděpodobně mu už skončila směna, vždyť byly skoro čtyři hodiny odpoledne. 

S pohledem upřeným kamsi za její pravé rameno, abych nepůsobila tak nezdvořile, jsem se rozloučila a otočila se na podpatku. Z nějakého důvodu mi bylo děsně trapně a tak jsem chtěla co nejrychleji opustit prostředí kavárny. 

V hloubi duše jsem tak trochu doufala, že před kavárnou stále bude čekat Robert, ale byl ta tam a já se mu nemohla divit. Vždyť komu by se chtělo čekat na nervózní praštěnou holku, když ji znal asi tak pět minut?

Odemkla jsem řetěz na kole a pomalou chůzí jsem procházela uličkami městečka. Byla jsem dost zklamaná, že se mi Harryho nepodařilo zastihnout, ale snažila jsem se nic si z toho nedělat. Ještě není všem dnům konec, opakovala jsem si jako mantru, abych potlačila pocit, že jsem selhala.

Jak jsem se tak ploužila po městě, narazila jsem na malinký stánek, který nabízel ledovou kávu se zmrzlinou, což okamžitě upoutalo mou pozornost a trochu mi to zvedlo náladu po neúspěchu v Sunny Coffee. Okamžitě jsem proto vytáhla peněženku a postavila se do nevelké fronty sestávajícího se z jedné maminky s malým chlapečkem, mladého páru a jakési holky zhruba v mém věku. Fronta ale naštěstí postupovala rychle a já si tak mohla objednat ledovou kávu se spoustou mléka a dvěma kopečky smetanové zmrzliny. Při pohledu na tu delikatesu se mi sbíhaly sliny.

Z nějakého důvodu mě v tu chvíli napadlo, že Pierre by to určitě označil za ,,gastro porno" a Penelope by se mě každých pár sekund ptala, zda si nemůže usrknout, až by se mi jí zželelo a zakoupila bych jí její vlastní. Píchlo mě u srdce, když mi došlo, že jsem odmítla strávit odpoledne s kamarády jen proto, abych pak sama bezcílně bloumala Mountain River, aniž bych dosáhla svého.

Když už jsem však měla odpoledne k dobru, prošla jsem několika ulicemi a dostala se až k řece, po níž bylo město pojmenováno. Okolí vody bylo stinné místo, kde na mě čekala mnohem chladnější teplota, než ta panující v centru města.