Ingrowing evil

13. listopad 1907

Radella přečetla další poznámku načmáranou v knize a zamračila se, žádná z nich nedávala smysl a to ani poté co je předčítala nahlas.

Knihu se snažila sebevíc skrývat, aby její bratr nedošel zjištění, že ji má, a proto mohla číst pouze v ranních hodinách po krátkou dobu.

Najednou se ozvalo zaklepání, ale současně z krbu v pokoji vyšlehly zelené plameny.

,, Minutku, převlékám se." Křikla ke dveřím, sehnula se pro dopis, který vložila do knihy, tu zakryla pod polštářem, obula si boty a posadila se. ,, Dále." Oznámila a pak jen sledovala, jak se otevírají dveře od pokoje.

Příchozí za sebou i zavřel dveře a Radella tiše vydechla přebytečný vzduch, více se narovnala a dle rodinné etikety vyčkala, až promluví, což se po dlouhou dobu nestalo.

Gellert Grindelwald zrakem prolétl menší knihovničku, spojil si ruce za zády, zamračil se a obrátil celém k ní. ,, Dostalo se ke mně, že mizí hodně knih z oboru černé magie. Ztratilo se i pár z ohledu rituálů a byla odcizena spousta ne přímo legitimních přísad." Pronesl, ale s obhlídkou pokoje nepřestal.

,, Jsem podezřelá?" zeptala se Radella, které neunikl zkoumavý pohled jejího bratra.

,, Jsi má sestra, pokud ale stojíš i o vzdělání na vyšší úrovni, měla by jsi mi to říct." Odpověděl nepřímo, ale z jeho hlasu zněl varovný tón.

,, Takže ano." Odvodila si Radella, frustrovaně padla do peřin, přičemž si promnula kořen nosu a pak rozhodila rukama vedle sebe. To nebylo moc slušné, jenže momentálně potřebovala odvést pozornost. Poté se opět posadila a upřela svůj pohled do očí svého bratra. ,, Připadám ti snad jako někdo, kdo..." nadechla se, když nenacházela vhodná slova, ale pokračovala: ,, Kdo má zájem o obětování kouzelníka či mudly? Je možné, že jakožto můj bratr si myslíš, že mám v úmyslu provést něco tak ohavného?" Zatřepala hlavou a znovu mu pohlédla do barevných duhovek.

,, Víš, změnila jsi se, přešla jsi rozcestí, zabila jsi člověka," odmlčel se, když se mu v hlavě přehrávaly ty události. ,, Já nevím, čeho jsi schopná a čeho ne." Dopověděl a zřejmě poprvé za život přiznal svou nevědomost.

,, U Neridy, tak jsem někoho připravila o život a co? Ty to děláš denně! To je hned důvod, proč bych měla krást něco z našeho vlastnictví. Pod střechou se tu prochází nespočet tvých následovníků, prověř spíše je než mne."

,, Našeho vlastnictví?" Pozvedl obočí Gellert a překřížil si ruce na hrudi. ,, Vše uvnitř je mé."

,, To je dost možné." pokrčila rameny, rukama se zapřela a vstala z postele. ,, Jenže zapomínáš na jednu věc," přiblížila se k němu pár kroky, ale pořád dodržovala uctivou vzdálenost. ,, Jsme rodina, a proto mám právo na to co ty. Kdybych to vzala já, není to krádež, pouze nedovolené vypůjčení. Ale jelikož se ty věci v mé blízkosti nenachází, jak sám nyní vidíš, nemohla jsem je vzít." Vysvětlila Radella a přihlížela tomu, jak její bratr obracel oči v sloup, což také nebylo známkou slušnosti.

,, Dobře, dejme tomu, že ti věřím. Kdo si myslíš, že by to spáchal?"

,, Nemůžeme dát tomu, že mi věříš, když vím, že mi ani nedůvěřuješ. Ale ten pachatel, kdyby to odcizil kouzly, by za sebou měl zanechat takzvaný magický otisk. Předpokládám však, že to jsi již prověřil. Poté mne napadá, že to spáchal pomocí ukradené hůlky, ale jinak se obávám, že dále ti s tím nemohu pomoci."

,, Problémem však je, že magický otisk poukázal na tebe, ovšem vzhledem k tomu, že postrádáš hůlku, se to-"

,, Zapomněl jsi dodat, že jsem tu také víceméně zavřená, takže bych se ven ani nedostala." Podotkla Radella, načež se dočkala bratrova vražedného pohledu, přerušila ho z jeho rozmluvy. ,, Ale nyní mě zajímá, kdo z tvých následovníků se dotkl mé hůlky. Pro tvé dobro aspoň doufám, že je zpět na svém místě."

,, Ne." Procedil skrze zuby a vytáhl svou hůlku, načež následně vyřkl formuli.

Radella si uraženě a zároveň ublíženě odfrkla, a když se žádná hůlka nepřiblížila k té jeho, věnoval jí omluvný pohled.

,, Neříkej, že by jsi to též nezkusila." Pronesl na svou obranu.

,, Ne, já bych věřila svému bratrovi." Vyčetla mu a pak sledovala jen jeho opuštění místnost.

U dveří se zastavil, chvíli vyčkával, obrátil se k ní a promluvil: ,, To by jsi neměla." Vycházela z něj čistá pravda a ona to moc dobře věděla.

Neřekla na to nic, ani neotevřela ústa, rty měla mlčky stažené - a najednou zvedla hlavu. Vyznívala jako on, stejně nadřazeně. ,, Ne neměla."

Nebylo jí zcela jasné, zda ji slyšel, neb když tato slova opouštěla její ústa, zavíral již dveře.

Počkala ještě pár vteřin, a když odezněly kroky za dveřmi, provedla pár rychlých kroků ke své posteli, usedla na ni, sáhla pod polštář a roztrhla pečeť dopisu.

Drahá R.S.G.,

své pátrání po Tobě jsem ani nestihl zařídit a mrzí mne Tvá ztráta hůlky, kvůli čemuž jsme tedy museli oddálit naše další setkání.

Doufám také, že se Ti podaří klíč k trezoru najít dříve, než někdo jiný nalezne Tebe.

Ale má to i světlou stránku věci, ne?

Ačkoliv se mé tušení, kde se právě nacházíš, čas od času zužuje, jistě Tvá bystrá mysl přišla na to, co jsem před nedávnou dobou provedl.

Jsem rád, že se se mnou budeš chtít o časech, které nyní zažíváš, bavit a i srdce mi hoří nedočkavostí o čem všem může být náš rozhovor.

A přestože je ještě pergamen z půli prázdný, času ubývá a mně nezbývá nic jiného, než se opět rozloučit.

Tvůj Brian

PS: Neboj, kát se nikdy nezapomínám.

Radella se mírně usmála nad obsahem dopisu a nejen se tiše smála svému bratrovi, že nemohl přijít, kdo mu odcizil cenný majetek, ale také již věděla, kdo v rukách třímal její hůlku vyrobenou z tisového dřeva.

A nynějšímu majiteli byla více než vděčná, že ji získal.

A nejlepší na tom se jí zdálo, že konečně znovu okusí vůni svobody, ačkoliv kdyby se jí bratr svěřil se vším, se svým plánem, nápady, mohla by udělat více, než zachránit svět.

A tak začala Radella Grindelwald spřádat vlastní plány svého osudu.