Ingrowing evil

5. listopad 1907

Pokoj vypadal zpočátku nevinně.

Obyčejný stůl naproti dveřím, u něj stála židle z téhož dřeva, po jeho levé straně se rozprostírala postel s nebesy a na pravé obrovská skříň, uvnitř které bylo uloženo několik viditelných knih.

Problém spočíval však jinde.

Radella, ač si to přála sebevíc, se z něj nemohla dostat.

Neměl totiž dveře.

Ano, sice jedny se nacházely na prázdné stěně pokoje, ale ty měly být pro využití pro její osobní potřebu.

Trávila tu už pár dní.

Zvykla si, že se jí jídlo objeví vždy v pravý čas v pokoji, tudíž nyní neměla hlad a ani netoužila po dýňové šťávě. Ve dnech, které tady zatím strávila, si pročítala knihy o černé magii. Nic jiného jí tady dělat ani nezbylo. Využila nejméně dva plné dny, kdy se snažila dostat se ven. A poté to vzdala.

Nevěděla sice, kde je, ale věděla s kým. Hodně jí k tomu napomohl muž, se kterým provedla souboj, než skončila tady. Miguel patřil mezi nejvěrnější následovníky jejího bratra. Bylo to až k nevíře, nejdříve po ní zde toužil a teď ji nechával v pokoji znuděnou.

Radella nebyla osobou, která by odolávala knihám, ba naopak, milovala je. Ale ač po přečtení jich toužila, do ruky jí padly pouze čtyři, které před nemalou chvíli dočetla všechny.

V jiných chvílích, jako byla třeba tato, přemýšlela o budoucím setkáním s jejím bratrem a často docházela ke stejnému výsledku - jeden z nich se nedožije následujícího dne.

Jako na zavolanou, když její břicho zatoužilo po jídle, se na stole objevila polévka s lžíci a sklenička vody.

Museli ji sledovat a... vtom ji to napadlo...

Její tvář se změnila do rozzuřené grimasy, z očí se staly blesky a i přes hlasité kručení v břiše shodila talíř s polévkou na podlahu.

Přesně jak předpokládala, se objevila znovu a skrvna zmizela.

Otočila se, opět ji shodila a opět se tam objevila.

Svou postavu následně otočila jiným směrem, ale tentokrát trvalo notnou chvíli, než ji spatřila znovu.

Bylo to tam, tam, kde stála. Smyčka místnosti.

Radella si do ruky vzala, již vypitou, skleničku, ale ani ji nestačila použít.

Osoba v černém plášti s kápí rozrazila dveře koupelny a vešla do pokoje, který momentálně Radella obývala.

,, Pojď." Rozkázal jí, přičemž ji popadl za paži, než cokoliv stačila namítnout a přemístil se s ní.

,, Chodit ještě umím." Vyprskla na něj, když si uvědomila situaci, že se sebou nechá vláčet.

,, Ještě aby ne." Kysele se zaškaredil jedna z poslušných oveček jejího bratra, pustil ji a rychlým krokem si to šel dál s ní po boku.

Ještě několikrát zabočili, než stanuli před velkými obloukovými dveřmi, které však byly pootevřené.

Muž, který ji sem přivedl, ji popostrčil ke dveřím, a i když se chystal k odchodu, stále stál v uctivé vzdálenosti, kdyby se pokusila utéct.

Radella mírně strčila do dveří, chytla kliku z druhé strany a vší silou ji následně od sebe odstrčila. Poté se otočila k bratrovi, který ale nesledoval ji, nýbrž pozoroval dění z okna. Využila toho.