Ingrowing evil

31. prosince 1907

Radella to nenáviděla.

Nenáviděla.

Seděla u honosného stolu, oděná v příšerných bílých šatech a její hubené prsty svíraly sklenku s vínem. Pokaždé když ji položila, se prstýnek, umístěný na pravém prsteníčku, setkal se sklem a vydal cinkavý zvuk.

,, Dala by sis ještě dezert?" zeptal se jí její bratr, jenž měl podobu jednoho ze svých nenápadných následovníků a položil jídelní lístek na okraj stolu.

,, Ne, děkuji, neměla bych se tak přecpávat." Odmítla Radella a v následující chvíli se zarazila. ,, Omluv mě na moment, prosím." Pronesla, než popadla svou kabelku a zamířila i s ní na toalety.

Zavřela za sebou dveře, opřela se o umyvadlo, přičemž se dívala do zrcadla před sebou a naštvaně vydýchávala přebytečný vzduch.

Její bratr ji přes poslední dva týdny zval do všemožných mudlovských restaurací, aby jí dokázal svou pravdu, a jelikož se jí ptal každé ráno při snídani v obležení jeho následovníků, bylo by pro něj příliš ponižující pozvání odmítnout a takové potupě by ho nevystavila.

Gellert Grindelwald, nyní v podobě Baldrica Wilkese si znechuceně prohlížel mudlovský interiér zdejší restaurace a až křečovitě svíral menu od číšníka. Jeho sestra se mu oddalovala, cítil, že se vymykala z jeho moci a to se mu ani trochu nelíbilo. Nevěděl však, jak si ji získat.

Jakmile se Radella posadila zpět na židli, už jí bylo dost předstírání, a tak po prozkoumání místnosti, zda se tu nenachází nikdo nežádoucí, promluvila: ,, O co vlastně usiluješ, Gellerte? Kdyby jsi si přál vládnout nad mudly, se svými schopnostmi by jsi měl už tohle město pod dozorem."

Její bratr se nepatrně ušklíbl a poprvé za onen večer uchopil sklenici a mírně se ležérně uvelebil. Věděl, že ten dotaz přijde, přesto mlčel, ovšem neverbálně se snažil proniknout do její mysli, chtěl zjistit její úmysly.

Radella, jako kdyby to čekala, se ale soustředila na jednu věc, když jej bez váhání vpustila do hlavy a před ostatní myšlenky postavila obrovské hradby. Měla podobný potenciál jako Gellert, tudíž věděla, že nadejde chvíle, kdy ji bude chtít mít po svém boku, vždy vycítil magicky nadané čaroděje.

,, Vím, že se přátelíš s Albusem." Prohlásil poté, co opustil její mysl.

,, Vím, že se ti to nelíbí." Oplatila mu stejnou notou vědění a nadále vyčkávala na odpověď.

,, Co víš o relikviích smrti?" Nadhodil jen tak učeně Gellert, načež Radella vypustila ze rtů smích.

,, Nejspíše to, co znáš ty. Když někdo totiž vyryje do zdi tvé školy nějaký symbol, určitě to něco znamená. Bezovou hůlku právě skrýváš v kapse, s kamenem vzkříšení zmizel Albus a neviditelný plášť ti je v nedohlednu. Mimochodem stát se Pánem Smrti je excelentní nápad." Pokrčila lhostejně rameny a bezohledně mu z rukou vytrhla menu, jako kdyby jej tou mluvou nezaskočila dost.

Brzy se Gellertovi z tváře vytratil překvapený výraz, ale to už si Radella prohlížela výběr dezertů, možná by si přeci jen nějaký dala.

,, Dám si Mince Pie, co ty? Mám dojem, že by jsi potřeboval Vánoční pudink." Podala mu již zavřený jídelní lístek, jelikož Gellert moc dobře znal, co tento dezert obsahuje.

,, Měl bych zůstat u dobošky." Vyslovil svůj oblíbený dezert, jenž byl zrozen pouhé dva roky po jeho narození.

,, To tam není, bylo to to první, po čem jsem pátrala." Odvětila Radella zklamaně, a tak Gellert přikývl, otočil se k mudlovskému číšníkovi, a když s ním navázal oční kontakt, pozvedl ruku.