Ingrowing evil

2.října 1905

Proč se z něho stalo zvíře? Co se stalo? Opakovala si dívka v duchu, netušíc, že to zapříčinila.

,, Máš stejné příjmení jako on." Konstatovala dívka naproti ní a podívala se na houpající přívěsek na jejím krku.

Bělovláska se hrdě napřímila a chytla relikvii smrti do ruky, chvíli si s ním pohrávala, než se jí dívka na něco znovu zeptala. Věnovala dívce pohled smrti a ta ihned polkla, zatímco si ji vyděšeně měřila pohledem, než se vrátila zpět k jídlu.

,, Jsem Eithen, Eithen Poljakov." Přátelsky se pousmál černovlásek, sedící naproti ní, a natáhl k ní ruku.

,, Radella Grindelwald." Ušklíbla se, ale ruku nepřijala.

,, Já nejsem ničím nakažený." Ohradil se nad posunkem, že jeho ruku nepřijala.

,,To říkáš ty." Odvětila a vstala. Stroze a rázně kráčela mezi ostatními, kteří se po ní otáčeli. Věděla to, a přesto je nevnímala. Ve Strážní věži, v níž se nacházela její kolej, řekla heslo a zkameněle vypadající testrál se sklonil, načež se nad ním objevily schody, které stoupaly. Po každém jistém kroku schod za ní zmizel, a i když tu nebylo zábradlí, nebylo možné spadnout. Došla na pokoj a svalila se na postel. Její oči přestávaly vidět a po chvíli se i její tělo nehnulo.

Probudily ji hlasy přicházejících ode dveří. Pootevřela oko a vysledovala skupinku chlapců a jedné dívky. Rozpoznala tu dívku a Ethana, asi? Popravdě ji to ani nezajímalo.

,, To je ona." Zašeptal jeden z nich a ukázal na Radellu, které se na obličeji začal tvořit úšklebek.

,, Co tu chcete?" Pohrdavě je přejela pohledem a dala si nohu přes nohu, zakládající si ruce na hrudi.

,, Máme tu pokoj." Předstoupil jedenáctiletý kluk a otřásl se, bál se jí, ale nemohl to přiznat, tohle je totiž Kruval, ne Krásnohůlky.

Radella si odfrnkla a zatáhla závěsy okolo její postele. Z šuplíku vytáhla duhové bonbóny a jeden si strčila do pusy, poté co si ho pořádně prohlédla. Závěs se odhrnul a Radella protočila oči, nestála o další hloupé dotazy.

,, To jsou duhové lentilky? Jaktože je máš, vždyť je Ministerstvo zakázalo." Podivila se dívka, přičemž ji Radella obdařila otráveným pohledem.

,, Chceš otravovat dál, možná to nedopadne dobře, anebo půjdeš pryč?" Nadzvedla obočí, vytáhla hůlku a pro jejich dobro se přemístila.

Objevila se na louce, u které se nacházelo víc rybníků a kopců než u Kruvalu, a přesto stála ne jeho pozemcích. V dáli na severu se zjevovala tma a časem se ozvalo dračí zařvání. Bílý nápis na černé desce něco nesl. Radella přimhouřila oči, byla zvědavá, něco ji tam táhlo. Její nohy se rozpohybovaly sami od sebe a ona nic nenamítala. Její mysl chtěla jít dovnitř, avšak srdce protestovalo. Čím víc se blížila, o to víc bušilo. Odfoukla prach a stihla si pouze přečíst Kruvalský hřbitov. Vstup pouze na vlastní nebezpečí. Očima se přesměrovala na vedlejší ceduli.

,, Slečno, tady byste být neměla." Ozval se za ní hlas.

Vylekaně se otočila, ale když spatřila profesora, jež se na ni při zařazování usmíval, polevila. ,, Promiňte, já nevěděla." Sklonila kajícně hlavu.

,, To nic. Víte, jste úplně stejná jako váš bratr, stejně zvědavá, ale pozor černá magie nezlákala pouze jeho." Poznamenal a nabídl jí rámě, což jednalo o jeho slušnosti.

Poté co prošli přes nádvoří hradu, jí pohled spadl na Relikvii smrti.

,, Ach ano, váš bratr byl velice nadaný žák. Škoda jeho vyloučení." Povzdechl si zklamaně a vešli do hradu. ,, Doufám, že víte, kde máte kolej. To by jinak bylo okamžité stržení bodů." Jeho výraz opět ztvrdl a on sám zmizel v chodbách.

Radella tam chvíli stála jako opařená, to s ní doopravdy vtipkoval? Kdyby do ní někdo nenarazil, asi by tam stála ještě dlouho. ,, Dávej pozor." Štěkla, ale v duchu mu děkovala, což by na veřejnosti nikdy nepřiznala.

,, Nestůj uprostřed chodby." Vrátil jí to doufajíc, že ji tím umlčí, ale ona se nevzdává, nikdy.

,, Kdyby si nebyl slepý, viděl bys mě." Pootevřel pusu a zase ji zavřel. ,, Hraješ si na rybu nebo jak?" Zasmála se a na podpatku se otočila.

,, Acies Solismus." Ozvalo se za ní.

Radella vytáhla hůlku a uhla na stranu. ,, Katalepsio." Ten kluk zřejmě uměl kouzlit a to hodně, i když byl v prvním ročníku. Radella sázela, že je čistokrevného původu.

,, Petrificus totalus."

,, Protego. Nigromante Petrificus. Expelliarmus." První kletbu vykryl s přehledem, avšak ho ta druhá odhodila na stěnu. Radella měla sílu, dokázala by pouhým kouzlem odzbrojením hůlky zneškodnit bystrozora.

,, Docela bych ocenil vaši přítomnost při soubojích, slečno Grindelwald. Ukončete to a pane Petof zajděte si na ošetřovnu." Prohlásil jeden z učitelů procházející chodbou a mrkl na ni.

Ji to však nechalo chladnou, bratr jí o něm vyprávěl. ,, Jako bych už tam byla, pane." Jen kývl a zmizel. Radella uchopila svoji i chlapcovu hůlku a namířila si to k němu.

Těžko se zvedal a dokonce i sykl, když se opřel o záda. Radella mu přiložila hůlku pod bradu a zasyčela ,, Ještě jednou proti mně pozvedneš hůlku, můžeš si dát sbohem." Hůlku odhodila o stopu dál a s vzpřímenou hlavou odešla.

Chlapec se zvedl a rukávem si utřel zkrvavená ústa, zatímco ji nenávistně propaloval pohledem. Naposledy ho takhle zesměšnila, jeho pomsta bude sladká a půjde přes její slabiny.

Západ slunce býval vždy něčím zvláštním. Byla to doba, kdy se sejde několik barev a splynou v jednu. Nádhera.

Radella to s lehkou radostí pozorovala, milovala to, úplněk měl však rád její bratr. Hůlka ji začínala svrbět, jak jí držela. Tisové dřevo, posmutněla, takovou měl i její bratr, než ji vyměnil. Chtěla ho nenávidět, ale nemohla. Ještě věnovala slunci svůj pohled, načež odešla na večeři.

Končila, ale kvůli tomu Radella nepřeruší svůj každodenní rituál a navíc tam nebude tolik lidí.

Když usedla, nabrala si jídlo a pustila se do jídla. Najednou jedna sova zamířila k ní. Radella se zamračila, sovy většinou k večeři nelétají. Chytila dopis do rukou a podle bílé sovy spolu s pečetí poznala, od koho to je.

Drahá Sag,

je mi to velmi líto, ale myslím, že bys to měla vědět. Přenesli jsme se, já a Gellert. Co jsme ovšem nevěděli že se k nám přidá i Aberforth s Arianou. Chtěl jsem si s tvým bratrem pouze promluvit, jenže Aberforth si začal boje. Byl to souboj tří kouzelníků, ale bohužel se tam připletla Ariana, chtěla to zastavit. Někdo z nás ji trefil zakázánou kletbou, čímž zaplatila nejvyšší cenu a nejhorší je, že sám nevím kdo. Přeji upřímnou soustrast.

Albus Percival Wulfric Brian Brumbál

V očích ji zaštípaly slzy. Může za to, kdyby s ním udržovala kontakt, tohle by se nestalo, ale něco přeci jen věděla, věděla, že je to zpráva pro ni. Dopis zmačkala, než jí do rukou vklouzl druhý papír. Byl to rozvrh. Bez chuti k jídlu vstala a rozutekla se do pokoje.