Ingrowing evil

25.dubna 1900

,, Vážení pane a paní Grindelwaldovi, s lítostí vám oznamujeme, že Váš syn Gellert zničil dvě učebny důsledkem experimentu s mnoha černými vlastnostmi, a proto byl vyloučen. Jeho chování zcela převyšuje školní řád. Ředitel Poljakov." přečetla nahlas sedmiletá dívenka a namotala si na prst jeden z jejích bílých vlasů.  ,, Cože?!" vykřikla její matka a vytrhla jí dopis z ruky. Znovu si ho potichu prohlédla a vyhledala pohled svého manžela.

,, Jedeme pro něj." rozhodl, netušíc, že Gellert již neobývá prostor Kruvalu, a vyšel z domu.

,, Počkejte." zarazila je bělovláska a oni se po ní ohlédli, což se pro ně stalo smrtelným. Přímo na její rodiče mířil jakýsi vrak zapálený ohněm a poté narazil do jejich domu.

Plavovláska zaběhla do domu, aby z něj vytáhla cennosti, které začala ihned hledat, přičemž volala jejího výra, Sergia. Měla všechno, až na něj. ,, Sergie." vykřikla, avšak poté zakašlala pod náporem dýmu a kouře.
Oheň se mohl dostat do kuchyně a to by byl teprve tanec. Nezvládala to, její věci spadli na zem a s nimi i ona. Kouř jí štípal v očích a čím dál víc se jí dostával do plic. Byla příliš slabá, věděla to, a přesto se natáhla po rámečku, kde byl Gellert s Albusem, za nimi Aberfoth a před nimi ona s Arianou. Přestěhovali se pryč, když Arianin otec zabil ty mudly. Přitiskla si rámeček k hrudi a z oka jí vytekla slza. Zemře, pořád si tiše opakovala modlitby pro jejího bratra.

,, Elle." ozval se jeho hlas. ,, Elle." zakřičel znovu a díky jejímu kašli ji lépe slyšel. ,, Radello." vykřikl rozhořčeně, jakmile se k ní dostal, popadl ji do náruče, kvůli čemuž jí vypadl rámeček s fortkou a vynesl  ven.

Začala kašlat, ale i lépe dýchala. Pohlédla na dům, jež kypěl ohněm a rozbrečela se, neměla nic, rodiče ani fotku s těmi čtyřmi. 

,, Neboj." snažil se jí utěšit a pousmál se, zatímco bělovláska jen vrtěla hlavou a vzlykala.

,, Rrodiče." vypadlo z ní koktavě se vzlykem a Gellert se rozhlédl okolo, doposud si myslel, že už jsou u ředitele.

,, Aqua Erupto." zvolal po vytáhnutí hůlky, čímž uhasil oheň a přemístil se s ní pryč.

_____________

Kouzelník, jež včera oslavil své sedmnácté narozeniny se probudil při zvuku zvonku, který vyzváněl u jeho dveří.

Otevřel dveře a do očí ho udeřilo bílé světlo, přičemž si je promnul. ,, Gellerte, co tu děláš, vždyť... " zarazil se při pohledu na dívku, kterou držel v náruči. ,, Pojďte dál." zamumlal a nechal je vstoupit, než zavřel dveře.

,, Hledám Gregoroviče, nevíš, kde je?" zeptal se Gellert, když se posadil s dívenkou na pohovku. ,, Přalice? Asi." opile se pousmál a Gellert se ušklíbl, doteď si nevšiml, že ještě není střízlivý. ,, Nebo Darkarovice?" zeptal se sám sebe a rozvalil se v křesle.

,, V tobě to jede." uchechtl se Gellert a uchopil jednu sklenici položenou na stole. Voněla zvláštní až moc známou chutí. ,, Kolik jsi toho prosímtě vypil?"

,, Nemusíš prosit." vypadlo z něj. Gellert uchopil hůlku do ruky, sevřel ji tak pevně, až ho začaly svrbět prsty, s povzdechnutím s ní mávl a lahvičku mu podal. ,, Dík." zašeptal tiše a hodil to do sebe.

,, Migu, postarej se o ni, než přijdu, musím si něco zařídit." promluvil po chvíli ticha Gellert.

,, Jasná páka." pokýval hlavou Miguel a svýma zelenýma očima se podíval na spící krásku.

,, Opovaž se." upozornil ho Gellert, když uviděl jeho pohled, a pohladil dívku po vlasech, načež zmizel.

Hnědovlásek vstal a z kuchyně si donesl chleba s marmeládou.