V Zemích Koruny Velorské se na hranicích se severskými zeměmi hluboko v lesích nacházela jedna malá osada jménem Nurm. V ní žilo spokojeně několik málo rodin v souladu s místní divočinou. Malé dřevěné domky a chatky obrostlé keři a bujnou vegetací od sebe oddělovaly ploty z dřevěných latí nebo menší kamenné zídky. Zahrádky zdobily různé ovocné stromy nebo byly domovem pro domácí zvířata, ať už kropenaté slípky nebo mlsné umečené kozy. Karan Darragon zde žil spolu se svým otcem Maltyrem a matkou Ellenou. K jejich skromnému domku byla přistavěna prostá truhlářská dílna, kolem které jako sníh spočívaly zbytky nánosů pilin a hoblin. Vůně opracovaného dřeva a sušených bylin byla cítit už před brankou. Karan se od svého otce učil truhlářskému řemeslu, jeho matka jej pak učila o lesních bylinách a také číst, psát a počítat. Jako rodina si společně vystačili a co nezvládli získat či vyrobit oni sami, to sehnali u svých sousedů a vyměnili za dřevěné výrobky nebo různé bylinné masti, léky a čaje.
Okolní lesy byly relativně bezpečné a kromě černokrkých wyvern, vlků a hnědých medvědů zde nežili téměř žádní velcí predátoři, kteří by mezi stromy lovili. Jistě, čas od času se nedaleko od osady zatoulal nějaký troll, ale s nimi se dalo domluvit a když je člověk zbytečně neprovokoval, nebylo čeho se bát.
Mladý Karan zde vyrůstal a miloval Černý Les, stejně jako svůj rodný dům. Vůně jehličí spolu se studeným čerstvým horským vzduchem vytvářela téměř opojné aroma a zpěv ptáků zněl jako sbor těch nejlepších bardů opěvujícíh krásy života. Rád se toulal v okolí osady a sbíral chutné lesní plody či houby do polévky, kterou mu matka vždy s láskou připravovala. Otce jeho toulky tolik netěšily a vždy trval na tom aby mu nejdříve pomohl v dílně s prací a truhlařinou. Nikdo jiný v osadě tak umně opracovat dřevo neuměl, a tak měl Maltyr vždy práce až nad hlavu. Ellena zase vytvářela různé bylinné směsi a masti na hojení ran, ba dokonce dokázala připravit i slabé léčivé lektvary. Karan tedy nikdy nepoznal nedostatek, byť jeho rodina vždy žila skromným způsobem.
Jednoduše zde lidé žili v míru a pokoji. Ostatní otcové sice své syny poslali k armádě, aby se jim dostalo vzdělání, dobré stravy a zajistili jim slušné společenské postavení, jak je ve zdejším království zvykem, ale Maltyr chtěl svého syna ušetřit prolévání krve. Přál si pro něj klidný život truhláře. Chtěl vidět svého syna vyrůstat, najít mu ženu, darovat mu jeho první vlastní nářadí a jednou, až by Maltyr zestárl, by po něm Karan převzal dílnu a pokračoval v rodinné tradici.
Cesty života jsou však nevyzpytatelné a jen zřídka kdy takové, jaké si je vysníme.
ČTEŠ
Příběhy Velorum Palachty: Karan - Něco končí a něco začíná (1.)
Fantasi--- POPIS SVĚTA --- Velorum Palachty je rozsáhlý fantasy svět plný nadpřirozena, zvláštních tvorů, nestvůr a magie. Avšak nenechte se zmást, neboť je to také svět plný bojů, násilí a temna. Pojem dobro a zlo zde téměř neexistuje a rozlišuje jej pouz...
