Kraflík

Hodina fyziky

Zvonění na hodinu oznamovalo příchod dávky učiva z fyziky a pohledného učitele. Svaly si totiž pěstuje zvedáním vodičů a otevíráním dveří pro opozdilce. Právě si vytahoval modrou fixu z pouzdra, které ho doprovází už od nepaměti, když v tom ho oslovil student: "Pane učiteli, mohu si dopsat test?"

"No..., děkuji Mario, že jsi mi to připomněl." V hlavě se mu zobrazil obraz otázek na relativistickou hybnost a ohyb světla. "Kdo minule nepsal..."

Ze zadních lavic se začalo hlásit minimálně šest studentů včetně Maria. "Tak to je vás hodně..."

"Můžu si to dopsat až v pátek?" Přerušila ho jedna studentka.

"Bylo by dobré už dnes, ale pokud chcete tak můžeme až ten pátek." Podíval se na monitor, kde měl otevřenou klasifikaci. "Chybí Lucie a Robin, platí to pořád?" Přes hluk ve třídě ho nikdo neslyšel. "Hey, kdo je služba? - Valentýno a y/n jste služba."

"Eeeh, chybí Lucka, Robin a..." Valentýna se rozhlédla kolem, avšak marně ve snaze najít osobu, jež by měla sedět na zbylé volné židli.

"Pavián ještě."

"Kdo?" Zmateně se zeptal Ondřej. Za jeho doby se přezdívky dávaly jen cool spolužákům a on rozhodně nebyl jeden z nich. I když na svém maturitním plese málem zbalil dvě druhačky. Jeho taneční kroky omámily zraky všech přítomných i tehdejšího začínajícího učitele němčiny a dějepisu.

"Pavel." Odpověděl mu y/n.

"Dobře, klid třído. Dnes, bychom měli probírat..." Jeho hlas se ztrácel v monotóním tikání hodin. Jak minuty ubíhaly, studenti usínali. Výklad byl vskutku naučný, jako život průměrné žížaly. Zvoní na přestávku: Crrrr.