Kraflík

Vášnivá debata s Koblížkem

POV: Koblížek

"Už to nevydržím, minulý týden mě otravoval na chodbě: proč bych měl nést mamutí zub do třídy, kterou nevyučuji. Na to má snad svoje nepříčetné studenty."

"Netrap se tím, Mausebär. Byla to nehoda." Uklidňovala ho Prostředník.

"Včera mě zas zdržel, kvůli dovolené do Österreich. Wen interessiert das? Nebude mě přeci rušit při popíjení kafíčka."

"Musíš ho pochopit, tento rok mu odešel kocour. Není to snadné, když bydlí sám pod mostem."

"Díky kapitánu Spaceship náš panelák pořád stojí. Celá ulice ho zbožňuje..."

"Ale on neměl takové štěstí. Předstíráme, že se nic neděje, zatímco Ondřej spí pod širým nebem. I jeho oblečení už zapáchá."

"To ho neomlouvá..."

"Ano, a co kdybychom mu darovali částku na podnájem. Ten byt naproti našemu je volný."

"Ani o tom nepřemýšlej. Nevydržel bych ho vidět každé ráno, jak mě veze na svém kole do práce. A rozhodně se nestaneme BTS." (Best teachers' soul-mate) "I když obdivuji jeho pokusy s dynamitem."

Koblížek otevřel dveře do kabimetu, Prostředník ho bez obtěžení následoval, zapomněla však zavřít. Nikdo jiný tam nebyl. Jen oni.

POV: Ondřej

Výtah svítil číslem 3.

"Honem... Než ztratím odvahu." Strachoval se Ondřej v rozpacích. Nohy ho sem dotáhly, aby dokončil dílo, jež vůbec nezačal. "Konečně."

Kovové panely se pomalu otevíraly. Malá místnost, v které není možné, aby se dva kapitáni Spaceship vešli, voněla po Koblížkovi anebo přesněji po rajském incidentu. Musel tu být. Ondřej rychle zvolil správné tlačítko. Zvuk zaseklé kladky se rozezněl a gravitace přestala působit. Výtah se vznesl do podkroví.

Patro: - 1
Patro: 0
Patro: 1
Patro: 2
Patro: 3

Ondřej vyrazil plnou silou na druhou stranu patra. Šel přes maturitní třídy až k lavičkám naproti posluchárny němčiny.

"Můžeš zpomalit? Nedávám to..." Hlasitě mluvil ženský hlas.

"Co? Nemohu přestat. Můj denní limit je alespoň 8..."

Ondřej nezaslechl vše, co říkala druhá osoba - Koblížek. Opatrně se přiblížil, nechce šmírovat svého crushe, ale když si to situace nabízí, nepustí se, jako klávesa Tangens, kterou kapitán Spaceship neustále krade svým nadaným žákům při výuce.

"Nech mě na pokoji! Au!" Vykřikla určitě Prostředník.

"Počkej, krvácíš."

"Au! Víš, že to bolí, když s tím moc hýbeš."

"Jdu pro obvaz." Mlčení. "Jo, a o tomle se nikdo nesmí dozvědět. Nechci, aby někdo věděl, že jsme..."

Koblížkovi kroky přicházely. Nebyl čas se schovat. Ondřej se tak postavil do nenápadné pozice: stál zhrbený pod střešním oknem a hrál, jako by byl zaměstnaný čtením plakátu o rozdílech mezi tasemnicí a motolicí.

Jakmile ho Koblížek zahlédl, zbledl. Ve tvářích mu naskakoval úděs. Strnul.

"Oh, co ty tady? Ehh, dojedl si?"

Ondřejovi trvalo než odpověděl: "Jo," vůbec nejedl. "Ehh, jdu. Potřebuješ něco?"

"Nein." Falešný tón se dal snadno rozpoznat. Oba dva se otočili opačným směrem. Koblížek do schodů, Ondřej k výtahu.

Co se tam stalo? Prostředník je zraněná a jak? Koblížek je na 100% tím podezřelým.