Kraflík

Červená kolize

POV: Koblížek

"Neříkej mi Mausebär, zní to příšerně."

"A tak co chceš? Celý den nic neděláš, nevaříš, nepereš, nežehlíš, to vše musím dělat já."

"Ale prdlajs, vždyť jsem ti dnes ráno připravil snídani."

"Si myslíš, že když rozložíš cheeseburger na nóbl talíř ze skla, tak nerozpoznám mekáč?"

"Máš ráda přece Happy meal, nesnaš se to popřít."

Prostředník neměla slov.

"Ich kann dich nicht mehr nehmen. Ich hasse deine Eltern. Sie sind wie du, sie beleidigen mich respektlos, sie kommen zu uns, wann immer sie wollen. Und ich wüsste auch nicht, warum ich wechseln sollte. Es ist mein Geschäft, wie viel Kaffee ich am Tag trinke, oder willst du, dass ich ein Trinker werde wie dein Vater?

"Můžeš zpomalit? Nedávám to tvoje kňučení"

"Co?" Přepnul záhadňe do češtiny. "Nemohu přestat. Můj denní limit je alespoň 8g kofeinu. Nezajímá mě, že mě to může zabít."

"Nehmen (Sie) ein Popo-d*ck!" Ze stolu vzala hrnek s nápisem Mein beliebter Mausebär a hodila ho nevědomky pod její nohou. "Au!" Výkřik zcela ohlušil náraz do nártu, z něhož se začal řinout krvavý proud, který vytvářel napodobeninu rajčatového protlaku.

"Počkej, krvácíš." Snažil se jí pomoc.

"Au! Víš, že to bolí, když s tím moc hýbeš."

"Jdu pro obvaz... Jo, a o tomle se nikdo nesmí dozvědět. Nechci, aby někdo věděl, že se rozcházíme."

Co to? Na chodbě je Ondřej. Slyšel naši hádku?

"Oh, co ty tady?" Nervózně jsem ze sebe dostal, jako bych spolkl jazyk. "Ehh, dojedl si?"

Trvalo mu to - ví o tom. "Jo. Ehh, jdu. Potřebuješ něco?"

"Nein." Nic tak do uší bijící jsem fakt nemohl říct. Schody byly za mnou, tudíž jsem k nim gepardokachním stylem šel. Nevšímám si niedlich Ondřeje. Co mi to blesklo hlavou? Niedlich? Snad Charakterlos, nicht wahr?

Možná snížím dávku o jeden Pharisäer. Jen pro teď. Až se Prostředník vystěhuje, budu mít více času na Tinder. Oldřich mi již poslal pár fotek. Mein Oldřich.