𝑫𝒂𝒓𝒌 𝒕𝒊𝒎𝒆𝒔/𝑭𝑭 𝑵𝒊𝒌 𝑻𝒆𝒏𝒅𝒐

Kapitola pátá

Kapitola 6. u cus_wolfeno

Pohled Julie
"Dominiku?Ty někam jdeš?"ptám se ho když se velice nenápadně vysoukal z mého objětí.
"Já..."zašeptá a sedne si zpátky vedle mě.
"Poslouchám."
"Já ti to pak vysvětlím Juli,musím jít,prosím počkej na mě tady,já se brzo vrátím."šeptá dál.

Něco se děje a já nevím co.

Vždycky když se něco dělo Dominiku,byla jsem tu pro tebe.Zasloužil sis to.Ale co jsem z toho měla já?

"Nato zapomeň Dominiku,vidím že se stalo něco vážného,ať to je cokoliv jdu stebou."stojím si za svým.
"Julie prosím ne.Nechoď semnou,nechci aby se ti něco stalo."šeptá nakřáplým hlasem.
Nemá daleko od brečení.
"Nestane sa mi nic,podívej se na mě.Jdu s tebou či se ti to líbí nebo ne."
Poraženě se na mě podívá.Po tváři mu steče jedna slza kterou rychle utře,nechce abych ho viděla brečet.Vím to.

Dáme na sebe jen bundu a boty a nasedáme k němu do auta.Dominika očividně předpisy na cestách vubec nezajímají.Jel tak 160,na cestách bylo prázdno.

Dorazíme před veliký rodinný dum.
Dominik vystoupí z auta,zapálí si cígo a u toho nervózně přešlapuje.
Neměl by kouřit,když je nemocnej.

Cigaretu zahodí a jdeme ke dveřím.
Odemčeno.A vejdeme tam.
"Bude vše dobrý."zašeptám.
Jen kývne.Vejde do obýváku ve kterém je neskutečný bordel.
V domě je ticho.Všechny pokoje jsou zavřené.

Pohled Dominika
"Dane?"zašeptám poté co vejdu do jeho pokoje.Leží na posteli zachumlaný v peřine a brečí.
"Co se tu stalo?Kde je máma?"
"Dominiku táta jí zase ublížil."brečí dál.
"On tu teď není?"
"Ne,rozbomardoval obývák a zmizel."
"Máma je v pohodě?"
"Dal jí facky a pak ji shodil.Tekla ji krev z nosu ale nějak se to zastavilo a doteď jsem byl při ní a pak usnula.On zmizel hned co mám shodil."
Julie čekala na chodbě.
"Julie prosím,běž za Danem.Musím za mámou."
Jen kývne a odejde za Danem do pokoje.

Vejdu do ložnice kde máma spí.Měla monokl,opět.Odřeniny na tváři jí nechyběli.
Lehnu si vedle ní.Díval jsem se na ní jak spí.Přál jsem si aby se už nikdy nevrátil a máma s Danem mohli žít spokojeně,bez trápení.
Zavřu oči a chytnu mámu za ruku.Zase jsem byl myšlenkama v dětství.
"Domčo.."zašeptá máma.
"Mami.."tiše se rozbrečím.
"Dominiku neboj,jsem v pořádku."odpoví mi máma.
"Mami promiň,že jsem od vás odešel a nechal vás tu s ním.Slíbil jsem tobě a hlavně Danovi,že vás nikdy neopustím.Kdyby neodejdu,nemuselo by se ti tohle stát."brečím dál.
"Dominiku nebreč jsem v pohodě.Víš vždycky jsem ti říkala,že kdyby ho dám na policii tak máme z toho větší problémy.Ale teď už jsem rozhodnutá na tu policii jít."
Já jí nato kývnu a obejmu jí.
"Tak zítra,až ti bude líp tam pujdeme.Já tady stebou teď zustanu."
"Dan je v pohodě?"
"Je s ním Julie.Je to moje kamarádka,později ti o ní povím víc.Teď odpočívej."
Máma opět usne,já jdu zpátky do pokoje Dana za ním a Julií.
Dan taky spí,Julie je vedle něj na telefonu.

"Julie já zato mužu."fňukám vedle ní na gauči.
"Dominiku notak nevyčítej si to,tvoje máma i brácha jsou v pořádku a už se jim nic nestane."

Další den
Pohled Julie
Je právě devět hodin ráno a já se s Dominikem a jeho mámou Monikou chystám na policii.
Dominik je od rána nervózní a nevyspanej,v noci se mu blbě dýchalo a já se o něj fakt začínám bát a on zrovna teď šel na balkon si zapálit.

Vystoupíme před policejnou stanicí.Jako první šla Monika,Dominik pujde až po ní.
"Bojím se jak to dopadne,potřebuju cigaretu."
"Dominiku ne."
Neposlechl mě jak vždy,už ji měl v hubě a zapaloval si ji.
Já jen naštvaně čumím do telefonu protože mě štve že mě neposlouchá.
Uslyším ránu.Zvednu hlavu od mobilu a uvidím Dominika na zemi.Zapálenou cigaretu odfoukává vítr.
"Dominiku slyšíš mě?"
A nic.Tep.Slabý.
Nepravidelný dech.
Jak kdyby jsem to neříkala že.
Zavolám rychle 112,než sem dojde mu musím dávat první pomoc.
Do 10 minut záchranka dojede,ani se mě na nic neptají.Naloží ho do záchranky a s hlasitým houkáním houkaček jako blesk zmizí pryč.
Já zustanu stát jako opařená a snažím se rozdýchat co se stalo.Dominiku,proč si mě nemohl poslechnout.Proč.
Po tváři mi steče pár slz a mezitím vyjde Monika z budovy.
"Kde je Dominik?"zeptá se.
"Záchranku jsem mu musela zavolat.Už v noci se mu špatně dýchalo a nemocnej už byl pár dnu,říkala jsem mu aby nekouřil jenže on si teď zapálil a omdlel."
"Pojedeme zaním."
"Jasně."
Nasedneme do auta a co nejrychleji jedeme za Dominikem do nemocnice.Doufám,že bude v pořádku,nemohla bych o něj přijít.I když ho znám chvíli,je to člověk se srdcem na správném místě a dobrou duší.Mám ho moc ráda...