𝑫𝒂𝒓𝒌 𝒕𝒊𝒎𝒆𝒔/𝑭𝑭 𝑵𝒊𝒌 𝑻𝒆𝒏𝒅𝒐

Kapitola dvadsátá devátá

Pohled Julie
Uběhl měsíc od doby co Dominikovi sundali sádru.Náš vztah byl jako z pohádky.Každý den spolu,žádná práce a žádné starosti.

Problém je ale v tom,že vidím že Dominikovi něco je,že ho něco trápí.

Kéžbych věděla,jaké problémy sem ti nadělala s Jakubem.Ale milovala jsem tě a tys miloval mě,proto si to dělal.

Nikdy mi ale nic neřekl.Vím,že nemá smysl to z něj nějak tahat,vím že po čase mi to řekne sám.

Rozhodnu se to neřešit.Dominik je zavřený nahoře v pracovně.Nejspíš něco píše.Chtěla bych sním jít na procházku ale nebudu ho rušit.Proto se rozhodnu jít ven sama.Vezmu si bundu,boty,cigarety na které me Dominik naučil a šla.Napsala jsem mu papírek že jsem venku aby se nebál,nechci ho otravovat ani smskama.

Hned jak vyjdu z baráku si zapálím,do uší dám sluchátka a procházím slunečnýma Pardubicema.Sluníčko sice svítí ale je zima jak prase,je únor.Doufám že brzo bude teploučko.

Na druhé straně chodníku vidím Jakuba,jak čumí do telefonu.Najednou zvedne hlavu a podívá se na mě.
"Čau."přijde ke mě blíž.
"Ahoj."
"Vzkaž Dominikovi ať doleze už do studia konečně.Nebyl tam dva měsíce."
"Ale on mi řekl že...že ho nevoláš,že teď nemáte načem pracovat.."
"Tohle ti řekl?Skvělý.Tak to říká jen proto protože ví jak moc si naněj navázaná a tak i on na tebe.Jenže ty sis ho tak moc omotala kolem prstu že on bez tebe neví existovat.Takže kvuli tobě lže nejlepšímu kamarádovi,já o něj mám vždy strach když mi napíše že je nemocný bo vím jaký je a ve skutečnosti mu nic není a jen se válí doma stebou.Odkládá kvuli tobě hodně duležitou práci,odkládá kvuli tobě něco co miluje,co ho naplňuje,co mu vydělává.
"Jenže on miluje i mě Jakube."
"Bože já vím ale on už ani neví že existuju já a jeho ostatní kamarádi z labelu,úplně si ho zmanipulovala,vidí jen tebe a nic jiné nevidí.Doufám že se stebou rozejde Julie.Nejsi holka pro něj.Omotala sis ho a nic ho nezajímá.Nezajímá se jak se mám,co je nového,nic.Jen ty,ty a ty.Za vše mužeš ty Julie.Uvědom si to."

Nic mu nato neřeknu.Chci utéct.Někde daleko pryč.

Co nejrychleji dojdu domu.
Doma najdu Dominika ležet na gauči v dece a na stole čaj a kapesníky.
"Jsem doma.."
"Achbože konečně."
Klepou se mi ruce i hlas.Bojím se co bude.Mám mu to říct?Musím.

Sednu si vedle něj na gauč.
"Kde si byla?"
"Projít se."
"Si v pořádku?Si nějaká divná."ptá se ustaraně.
"Musíme si vážně promluvit Dominiku."
"Julčo ale mě teď není dobře jak vidíš já se na tebe celý den těšil já teď nechci rozebírat nic chci odpočívat,je mi zle.."
"Vidím Dominiku ale toto nepočká."
"Julčo prosím ne.Nech to na zítra.Vážně."
"Dominiku tohle je kurva vážná věc!"zvýším hlas což já obvykle nedělám.
"Nekřič."zašeptá jak ublížené štěně.
"Bože když říkám že to musíme řešit hned tak to budeme řešit hned!"

Věděla jsem že nemáš ráda křik.Jenže ty sis prostě nedal říct.

Dominik si sedne.A já spustím.
"Narovinu,měli by sme to ukončit."
šeptám se slzami v očích.
"Cože?Coto meleš?"
"Kdy si mi chtěl říct že kvuli mě lžeš Jakubovi?On se o tebe pokaždé strachoval když si byl nemocný.A ty co?Nebyl si.Říkals mi jak tě Jakub nevolá,že není co na práci.Vše si to dělal jen kvuli mě.Já ti už dál bránit v tom co tě baví nebudu.Dělal si to jen proto abych nebyla smutná a chápu to."
"Julie kurva coto meleš?Ano lhal sem mj a co?Lhal sem mu protože tě miluju a nemužu bez tebe být!"
"Bude lepší se rozejít nebo aspoň to pauznout.Doženeš veškerou práci,budeš zase s kamarády a nic ti nebude stát v cestě."
"Julie ty mi v ní nestojíš,nemužeš se semnou rozejít já tě miluju chápeš to?Mě nezajímá Jakub.Práce počká."
"Dominiku Jakub je tvuj parťák bratr a ty ses naněj vysral kvuli mě."
"Ale ty pro mě znamenáš všechno."šeptá nakřáplým hlasem.

Ještě to mi chybělo,abys brečel.

"Promiň Dominiku,nechtěla jsem ti zpusobit problémy.."

Se slzami v očích odejdu do pokoje a do kufru zbalím všechny své věci.

"Tohle mi neuděláš.Julie já o tebe nemužu přijít,ty jediná si mě držela naživu.."podle hlasu už je kousek od toho aby brečel.
"Miluju tě."

To byli moje poslední slova.Hned co sem to dořekla,zabouchla jsem dveře.Nechala jsem tě tam brečet na gauči.Brečel si nahlas.Poslouchala sem za dveřmi.Hodně nahlas.Křičel si,nadával si.Křičel si jak moc mě miluješ.Nejspíš si i něco rozbil.Slyšela jsem rány.Bolest v hlase.Vztek.Smutek.Všechny emoce najednou.Žádná nevěděla která z tebe pujde jako první ven.
Seděla jsem hodinu na schodku před dveřmi a nemohla přestat poslouchat tvuj hlasitý pláč.Bolelo mě to stejně jako tebe.Věr mi Dominiku že to tak bude lepší.Miluju tě.