Vítejte u mého prvního delšího příběhu. Vzniká do soutěže od WOLFluci1
Vadí že těch sedm kapitol nepokryje celý příběh? Doufám že ne.
Teď se tedy můžete zkusit ( pokud budete chtít XD ) prokousat těmi větami pod tučným písmem.
Varuju vás ale, že vstupujete do nebezpečného prostředí kde se může za každým stromem, kamenem nebo rohem ulice ukrývat jakákoliv chyba
Snažila jsem se je sice zlikvidovat, ale i přes to se určitě našly takové co svůj domov opustit odmítly.
Takže za ty se omlouvám ( hlavně ať tam prosím není žádná chyba ve stylu vydět 😂 )V patře pod spící ženou se otevřely dveře. Tiše bez sebemenšího vrzání, které se u takových staveb očekává. Jako stín se domem k ženě čím dál víc blížil neznámý návštěvník. Ne však nezvaný.
Opatrně našlapoval po schodech, pozorně naslouchal dění nad sebou. Nic neslyšel, jen klidný dech oné ženy. Další krok bohužel následovalo hlasité zavrzání a minuta napjatého ticha trvala pomyslně snad celé hodiny. Kdyby to bylo na něm, tak se tu takhle neplíží. Ostatní mu ale říkali, že to udělá správný první dojem než když zaklepe a bude stát před domem dokud mu neotevřou dveře. A tak v duchu zanadával na své stále nedokonalé schopnosti plížení co bude muset ještě vylepšit a pokračoval dokud nestál přímo za ženou spící tváří ke stěně. Chvíli na ni shlížel než promluvil.Žena se hbitě posadila. Teprve po chvíli se děs z jejích očí změnil na radost.
" Jsi tady. Bratr Ticha." Konstatovala očividné skutečnosti o postavě v tmavě modré,skoro černé, zbroji. I když se zdálo, že zaváhala jestli říct bratr nebo sestra.
" Ano."
...Takže takhle to je.
Žena už v domě dávno zůstala sama a vrah poslaný vyplnit její zakázku šel pustinou směrem k městu o jehož existenci ani nevěděl. Proč zrovna já vždycky řešim nějaký spory sedláků. To si říkal skoro při každé své zakázce. Byl by mnohem raději, kdyby se měl postarat o někoho bohatého nebo významného. O vraždu, která vstoupí do dějin. To by chtěl. Bohužel to není dlouho co byl zabit císař a další taková vražda se zatím nekoná. Ta pocta připadla jednomu z, nyní, vyšších bratrů a sester Ticha když nebyl ani na pozici, kterou teď zastává Kavrala. Prostě štěstí. Všichni ho znají. Potřebuje dosáhnout podobného úspěchu. Nemůže navždy zůstat dvanáctým bratrem Ticha. Ale teď už by se měl soustředit na úkol. Čím dřív bude ve městě tím dřív se dozví kdo má zemřít. Třeba to nakonec někdo významný bude. Z nějakého důvodu mu totiž kromě místa žena neřekla žádné bližší informace...Čím blíže byl údajnému městu, tím divnější mu přišla krajina okolo. K městům, ať už jakkoliv malým a bezvýznamným, většinou vede aspoň jedna cesta. Tady nebyl ale ani náznak. Všude jen mrazem uschlá tráva, kamení a sem tam nějaký strom. Bylo tu o poznání větší chladno než v místě setkání se ženou. A to byl teprve začátek zimy. Na místech jako je Dongtaen bývají, obzvláště v nejsevernějších částech, kruté mrazy.
Konečně došel přibližně na místo označené na mapě. Nikde nikdo. To ale přece nejde.
Někdo tu přece musí být!
Ale i tak nikde nikdo.
Kde je to její město? Kde je!
Bez sebemenší pozornosti a nedbaje na hluk, který u svého zuřivého obcházení místa udělá, chodil z jedné strany na druhou. A činil tak čím dál víc ve vzteku až si jej vylil kopnutím do kamene.Jistě. Jediný komu se může něco takového stát je on. Jsou totiž jen dvě možnosti. Zaprvé: Je na špatném místě. Zadruhé: Žena chtěla jen provokovat Ticho a vše si vymyslela. Kdo by ale tohle dělal? Vražda je vážná věc. Rozhlédl se znovu kolem. Možná... Možná tu město bylo, ale muselo to být dávno.
Let předtím odkopnutého kamene, totiž překazila nízká zídka, spíš zbytek stěny. Teď když si všiml jedné, se vidět minulost stalo lehčím. Opravdu byl ve městě ženou označeném na mapě. Jen...nebylo v nejobývanějším stavu.
Po té co si uvědomil jednu stěnu zříceného domu, začaly mu kameny v pustině dávat smysl. Základy domů všude kolem. Město.Ale koho tu má zabít? Čas se o to nejspíš postaral sám. Tak co... je jeho úkol...? Něco to být musí. Procházel vesnicí dál s úmyslem ujistit se jestli není možné, aby se osoba s dalšími informacemi k vraždě ukrývala někde dál. Samozřejmě. Nikde nikdo. A noc na spadnutí. Strávil tu už dost času.
" To tu jako není nikdo živý?" Otočil se naposledy čelem k městu.
" Bezva všichni mrtví. Úkol splněn." Byl na odchodu, když ho zastavil cizí hlas.
" Ještě jste nic přece neudělal."
Doufám že jste to přežili 😂