V životě procházíme mnoha zkouškama. Jednou takovou právě procházel i Kavrala. Dívka neustávala v křiku. V podstatě některé věci opakovala a vyčítala mu už po desáté. K nevydržení!
" Přestaň!" Už už ji chtěl chytit za ramena a zatřást s ní. Naštěstí mu došlo, že by to situaci nijak nevylepšilo.
" Teď poslouchej mě! Mám zabít někoho jako si ty. Ty si mrtvá. Chtěl jsem vědět jestli se tě můžu dotknout, což nemůžu. Nedochází mi teda jak se mám zbavit... Jeho." Jak se jmenoval?
" Enky?" Uklidnila se dívka.
" Ano přesně toho, když se ho nemůžu dotknout?"
" Ach... To jsi mi měl říct dřív! Takže..." Byla tahle scéna před chvílí opravdu nutná? To to nemohla říct dřív!? Jak já? To bude ještě složitý úkol, zdá se. Minimálně domluva s ní. Povzdechl si Kavrala. Samozřejmě jen pomyslně, aby to náhodou zase nevyvolalo další podobnou scénu.
" Je jasné, že mě se dotknout nemůžeš. Jeho také ne. Tady ho nemůžeš ani potkat. On se tu neprochází jako já. Musíš ho hledat jinde." Prohlásila velmi vážně. Dramaticky ztišila hlas a podívala se Kavrale do očí.
" Musíš ho hledat zpátky v čase. Chci, aby zemřel dřív než stihne napáchat škody, které mě i celý město, nenávratně poznamenaj. To už jsem říkala." Stejně dramaticky jako začátek své řeči zahájila ji i ukončila.
" Emmm... Zpátky v čase? To tě asi zklamu, ale kdo si myslíš že jsem? Jak se mám asi dostat do doby kdy žiješ ty, on i celé město? Cestovat časem fakt neumím já, ani žádný jiný bratr či sestra Ticha." To co dívka řekla ho vlastně ani překvapit nemělo. Od začátku to bylo švihlý. Měl jsem vědět, že to bude něco takovýho. Samý blbosti si vymýšlí! Tak počkat... Co když... To snad ne! Co když si dívku i to vše jen představuje. Co když tolik toužil po zajímavé vraždě, že si ji vymyslel? To snad ne. Nejhorší představa je ta, že by tady mohl ve skutečnosti celou dobu stát sám, mluvit a hádat se také se sebou.
" Jsi skutečná?" Zeptal se Kavrala čekající dívky, aby se dostal ze svého váhání nad tím jestli je švihlá tahle situace nebo on.
" Jasně že jo! Co je to za otázku? Poslouchej. Je způsob jak se dostat do minulosti a to díky místům jako je tohle." Začala poučovacím tónem vyprávět jako by byla ten starší ona. Ve skutečnosti jím nejspíš i byla.
" Je pravda, že důležité věci v minulosti nejde změnit a ať uděláš cokoliv, stejně na danou situaci dojde, ale." Zdůraznila ale. " Když je to situace, jejíž změna nebude mít žádný velký dopad na vývoj budoucnosti, změnit se dá. Je jen otázkou jestli k lepšímu nebo horšímu. Na takových místech vznikají jakési brány, trhliny nebo tomu říkej jinak to je jedno. Hlavní je, že přes ně se můžeš dostat tam kam potřebuješ. Stačí k tomu jen ji najít a umět použít. S tím ti pomůžu. Co na to říkáš? Lehký jak facka." Jak čekala, než něco řekne, široce se usmívala.
Jemu samotnému to lehké jako facka nepřipadalo. A tak tam chvíli jen stál než začal dívku zasypávat otázkami. Jako například: " Proč zrovna ty mi máš pomoct?"
" Protože na každém z těch míst zůstane ten, který s tím co se stalo má nejvíc společného." Odpověděla. Poslední slova ale řekla tak potichu, že je mohl klidně přeslechnout.
"Co s tím máš tak moc společného? Že to musíš být ty? " Zeptal se znovu.
" To nepotřebuješ vědět. " Poplácala ho po paži, úplně na rameno nedosáhla.
Jelikož to musí být osoba, jejíž činy výrazně ovlivnily to co se stalo tak by bylo dobré vědět proč zrovna ona. Rozhodl se ale neštvat ji, a dál se neptal. Však vše co se stalo brzy, možná, uvidí na vlastní oči. Vyjde to najevo ať chce nebo ne...
