Jsem zase zpět s další kapitolou:)
(Snad tam nejsou žádné hrubé chyby)
" Ještě jsi nic přece neudělal." Zastavil ho tichý dívčí hlas. Rychle se otočil a strnul úlekem. Před ním stála dívka asi ve věku okolo devíti do jedenácti let. To samozřejmě nebyl fakt, který jeho znepokojení podnítil. Podnítil jej fakt, že vypadala jako by neměla pevně daný tvar. Kdykoliv se hnula její tělo se jemně zatřepotalo.
" C-co..." Uniklo mu z pootevřených úst aniž by si všiml. Dívka se zasmála a Kavrala spolu s uvědoměním, že musí vypadat jak idiot, zavřel pusu, sebral všechnu zbylou důstojnost co jako Bratr Ticha měl a promluvil: " Ty jsi ten kdo mi má dát víc informací k vraždě?" S úlevou zaznamenal, že jeho hlas se ani trochu nezachvěl. Vždyť je to malá holka. Co mě na ní vyděsilo?! Vztekal se v duchu sám na sebe. Co by ho na ní mělo děsit? Viděl spoustu strašných věcí za svůj život. A jelikož vlastní špičaté uši tak není na světě krátce. I když tak dlouho zase také ne. Je mrtvá. To je na tom všem nejvíc znepokojivé. Tuhle myšlenku zahnal velmi rychle jinou. Lepší. Je mrtvá. Co když... Co když je tohle ten úkol, ta vražda, na kterou čekám? Ta jež mi pomůže stát se třeba i třetím nebo druhým bratrem Ticha!
" Ano. To sem já." Vyrušila ho dívka z rozjímání nad jeho budoucností.
" Nebudu to nějak složitě okecávat. Chci, aby byl navždy zabit Enka. Ale má-"
" Kde ho najdu?" Přerušil ji dychtivě. Vůbec netušil, že vše bude složitější než si myslel.
" Nezdvořáku!" Vykřikla dívka. " To nevíš, že když dáma mluví máš držet hubu zavřenou?"
" Dobře. V klidu." Odbyl ji, s pomyslným protočením očí, Kavrala a mlčel jak si přála.
" Bezva. Kdybys mě nerušil věděl bys skoro vše." Pokračovala až moc z vesela na to, že tu ještě před sekundou křičela. Z dálky by jejich setkání mohlo vypadat jako rozhovor staršího bratra se sestrou, která našla něco, opravdu zajímavého.
" Takže. Chtěla jsem říct, že to má háček. Enka už mrtvý je." Cože...? To ho mám jako vytáhnou z hrobu, oživit ho a znovu zabít nebo jako co? Právě z dívky vypadlo něco nanejvýš matoucí. Neřekl k tomu však nic.
" No? Co na to říkáš?"
" Co bych na to měl říkat? Blbost po mně chceš. Proč bych ho měl zabíjet když už je mrtvý? " Odpověděl na její otázku a přiložil k ní otázku jinou.
" Ptáš se proč? Vím že je mrtvej, ale to já taky. A kvůli komu? No kvůli němu. Vlastně celé město je pryč kvůli němu. Nestačí mi že umřel. Chci, aby umřel dřív než já! Dřív než všechno zničil!"
Kavrala jen tiše sledoval zuřivost dívky a v tom čase, kterého se mu dostalo než se dívka vykřičela, přemýšlel... Co by měl jako dělat? Jak může zabít někoho kdo už mrtvý je. Dívka před ním je také po smrti, ale dotknou se jí nejspíš nemůže. Natož pak ji zranit. Přesto...tahle domněnka může být mylná. Třeba se jí dotknout může. Existuje jen jedna cesta jak to zjistit.
Rozhodně natáhl ruku k dívce a ta, s lehkým odporem, prošla dívčiným ramenem skrz.
" Aaaaaaa!" Zaječela dívka jako by ji právě vraždil místo Enky. A přísahal, že kdyby mohla, dostal by Kavrala pár facek.
" Proč si to udělal!? Připadáš si normální? Sahat skrz někoho?! Myslíš si, že to bylo vhodný?! Není je to úchylný!"
" Já jsem jen chtěl-" nedořekl jelikož dívka znovu spustila.
" Co jsi chtěl?! Co jsi chtěl! No!?" Hysterka. Dal oči vsloup.
" Chtěl jsem jenom zjistit jestli se tě můžu dotknout." Řekl podrážděně. Jeho trpělivost byla právě podrobována velké zkoušce. Nikdy neměl moc rád děti a obzvlášť ne takové jako ona.
