Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zatímco jedl ono obdélníkové pečivo, přemýšlel proč nepřemýšlel. Bylo plné borůvek nebo aspoň něčeho podobného. Nesnášel to. Seděl na kruhové kamenné zídce a užíval si nicneříkající pohledy co na něj sem tam vrhali kolemjdoucí. " Papáš?" Zeptal se ho někdo. Vlastně se nemusel ani otáčet, aby věděl, že je vedle něj Lita. Kavrala jen pokýval hlavou. Hned pociťoval větší únavu. " Chutná?" " Ne. " V Litině obličeji se vykreslil hluboký, ublížený nádech, než spustila. " Tobě nechutná pečivo mé sestry?! A ven." Ukázala rychlým pohybem ruky před sebe. " Jsme venku." Nenechal se vyvést z míry Kavrala. V tichu, které nastalo naslouchal hlasu v hlavě co mu v reakci na Litinu větu dal odpověď na pár otázek. " Myslela jsem z města." Zasmála se. " Ani se neusměješ? S tebou není žádná zábava." Zatáhla za pramen jeho černých vlasů. Zcela nečekaně vydala onen příliš veselý zvuk znova. Po chvíli tahání zmlkla. Jak nepříjemný pohyb ustal, mizela i jeho chuť Litu sejmout, částečně. Jen ruka, natažená před Kavralovým obličejem, poukazoval na to že záhadně nezmizela. Naopak určovala směr, kterým se měl Kavrala dívat. Stejnou cestou, po které se nedávno vrátil on do města se teď vraceli i mágové. Někteří zašli dovnitř prostor, kde nacházeli dočasný domov, zatímco jiní se rozešli různě po městě. " Hele koukej na něj. Tak ten určitě nenajde cestu k mojí sestře. Jestli ti to nechutná." Ukázala, s hraně naštvaný výrazem, na druhý kousek pečiva co koupil. " Dej mu to. Ať nemá hlad." Přikázala hrdě. Kavrala si dokázal představit, že kdyby se před nimi nacházel stůl, udeřila by do něj pěstí. Postoj jejího těla prozrazoval, že v tuhle chvíli je královna a on sluha. Pak se beze slova vydala pryč, nejspíš se rozhodla, že víc už ji tu není třeba. Cestou pryč podkopla nohy nicnetušícímu chlapci, který se teprve zvedal, když už Lita dávno, v jedné z postranních uliček, vymýšlela co bude na jejím denním programu dál.
Kavrala seděl a přemýšlel. Zíral chvíli na slepého chlapce, v obyčejně vyhlížejících šatech, ale z kvalitnější látky, sedícího na lavičce před velkým domem. Jediné co při pohledu na něj nevyvolávalo dojem krásy, byl pruh látky přes oči. Působil tak nějak hrubě a nedbale zavázaný. Na slunci, zářící měděné vlasy, kvůli tomu různě trčely a křivyly se. Vypadal klidně, myšlenkami zatoulaný někde ve vlastním světě. Kavrala učinil první krok učedníkovým směrem. Přeci jen, zkouškou nic neztratí. Naopak může něco získat.
"Hhh." Natočil Litou vyvolený hlavu směrem, ze kterého se přibližovaly kroky. Soustředěně naslouchal co se bude dít, když před ním neznámá osoba zastavila. S vědomím, že to nejspíš bude znít divně, Kavrala promluvil a zaznamenal, že se učedník mírně odtáhl dál . Nicméně pokračoval. Po té, co se představil, přidal několik vět, které zaručeně nezněly tak špatně jak si představoval. Aspoň tomu Kavrala věřil. Konverzace, kterou se podařilo navázat dospěla k otázce ohledně jídla. Po chvíli nervózního ticha protkaného nedůvěrou, která nebyla překvapením, ji Tanry, přijal. Určitě nezapomněl na kontrolu pomocí magie, pokud něco takového umí. Mezitím co Tanry jedl, Kavralu opět upoutaly mimo realitu vlastní myšlenky. Byl si jistý, tě ten koho se měl zbavit se jmenoval jinak. Enka, nebo tak. Je možné, že to nějak souvisí i s ním? " Potřebuješ s něčím poradit? Sedíš tu tak zamyšleně." Ozval se vedle něj Tanryho hlas tlumený jídlem, které měl v puse. Ujistil ho, že pomoc není třeba a může v klidu jíst. Už tak mluvil Tenry potichu tím způsobem, že bylo těžké slyšet ho i s prázdnou pusou. " Omlouvám se." Nebo aspoň to mu Kavrala skrze jídlo rozuměl.
Litu pramálo zajímalo co Kava s Tanrym rozebírá. Poslouchala jen proto, že si možná v budoucnosti rýpne do jeho vnímavosti když někdo mluví.
