Zaprvé je tu další kapitola dřív než jsem myslela. ( Je to jedna ze tří variant téhle části Xd )
Moc děkuji za všechny krásné komentáře, vždy mě tak potěší a inspirují k pokračování!❤️ Proto doufám, že se co je napsáno tady pod tučným písmem povedlo a není tam moc chyb. ( Většinou to co nejvíc kontroluji, ale teď jsem se něco dozvěděla něco co to přerušilo )
Podivně oblečení nebyli v pravém slova smyslu. Spíš příliš dobře na to, aby byli odsud. Poznal co měli na sobě. Bylo to oblečení mágů. Róby jim splívaly až ke kotníkům. V pase každá přepásaná způsobem vlastním jejich nositeli. Někteří používali široký pás stejno nebo jinak barevné látky či kůže. Zatímco jiní úzký pruh látky nebo kůže. Některé vyhlíželi zcela obyčejně, vlastně by do tohoto města i docela zapadaly. Ty povětšinou nosili spíše učedníci nebo něco podobného. Jiné zase naopak už z dálky křičeli, že vlastník rozhodně není nějaký sedlák. Jak věděl někteří mágové to měli v oblibě. Často se dali zahlédnout ve velkých městech se svým zdobeným oblečením, nebo ušitým aspoň z drahé látky, aby se za nimi lidé otáčeli a respektovali je. Nepřehlédnutelně důležití.
Tak důležití, že je ani nenapadlo brát ohled na obyvatele domů kolem nich co možná spí, nebo teprve vstávají.
Dohadovali se tak nahlas jak jen se dalo. Tématem bylo placení za ubytování.
A hned byla Kavralova otázka ze včerejšího večera zodpovězena. A to " Jak se tady tak drahé místo udrží v chodu ?"
Mágové byli lidé, a nejen lidé, kteří si ubytovat se na náměstí mohli dovolit. Proč by sem ale přicházeli netušil.
Na jednu stranu by je viděl rád více zblízka, protože se nikdy k mágům moc blízko nedostal. Ticho ani žádného nemělo. Sice se snažili získat bratra nebo sestru se schopností kouzlit, dongtaenští mágové se ale ukázali být opravdu věrní. Všichni Ticho odmítli ať už je podpláceli a slibovali jim hory doly. Nikdy nic. Pro všechny bratry a sestry se to stalo překvapením a zklamáním. Přesto to to nevzdali. Všichni přece nemohou být stále tak čestní. Chce to jen čas. Prozatím se jim sice dostává jen výstrah o smrti v případě odmítnutí okamžitého odchodu z jejich domů nebo komnat, ale co. Vytrvají. O tom Kavrala nepochyboval.
Nepřestal po se nich zvědavě dívat a když už nemohl, jelikož chůze s hlavou otočenou na ně by nemusela dělat správný dojem, tak poslouchal. Vedli spor o to, kdo zaplatí za toho slepého. Tady aspoň podle převázaných očí to vypadalo že slepý je. Spor musel vyvolat někdo, kdo jen rád vytvářel nepříjemnou atmosféru. Usoudil po slovech " Samozřejmě že za něj zaplatím já, když jsem ho přivedl. " Pokud to bylo samozřejmostí tak proč se mág v bohatě zdobeném oblečení ptal? Po té atmosféra ještě zhoustla, když se tuto otázku některý z mágů rozhodl pronést nahlas. Což vyvolalo smích ostatních, který po několika nepěkných slovech, které označovaly všechny ať už se smáli nebo ne, utichl. Od té chvíle byl Kavrala příliš daleko na to, aby případné další rozhovory slyšel.
Celé dopoledne a část odpoledne strávil zkoumáním okolí. Nádherné, úplně jiné než místo kde začínal. Stále to byla kamenitá krajina, ale kromě toho tam rostla spousta stromů, keřů, barevných kytek, nebo ne tak barevných bylin, které chlad jen tak neponičil.
Nedaleko také zaslechl šumění vody, o které by řekl že tam také nebyla. Nedostal se ale až ke kamenitému břehu. Hlas napomínající někoho ať sedí rovně ho donutil skrýt se a spíš potichu připlížit.
Už měl skoro výhled na to kdo je u vody, když ho z boku trefil kámen. Hbitě se otočil tím směrem a... co viděl ho vůbec nepřekvapilo. Popošel ještě kousek víš, aby byl na stejné úrovni jako útočník.
" Vidíš právě si zachránil před bolestí mága. Chtěla jsem to hodit po něm abych viděla co se stane, ale to víš. Byls blíž." Usmívala se Lita hledající jiný kámen. Už ho chtěla hodit, když ji někdo zezdola zpozoroval. A nejenom ji. Kavrala rychle couvl dozadu, zatímco Lita mágovi mávala. Pak převrátila svoji pozornost zase k němu. " Co žes tak couvl? Máš snad v plánu je všechny zabít, že se tu tak plížíš a schováváš? Páč to by bylo hustý. Docela. Nikdy jsem je neviděla použít magii. Nebo jednou, ale to bylo slabý." Kavrala netušil co jí říct. Bylo by nebezpečné pokusit se s ní zase mluvit jako by ho znala? Nikdo, kromě skupinky jiných mágů než těch z rána, tu nebyl. Nemohl je slyšet. Kdyby si ho ale nepamatovala a řekl toho příliš, určitě by se to brzy rozneslo. Nevěřil, že by Lita mlčela.
