Doktor, modrá budka a já

8. díl- Krev a kámen

Dřív, než stačil Strax pozvednout svou pistoli k výstřelu, nebo kdokoli z nás udělat nějakou hloupost, podivná zbraň z hodinek se rozpadla za spršky jisker a bzučení sonického šroubováku. Muž se opět poroučel k zemi, zasažen výbojem proudu. Doktor zatočil šroubovákem, foukl na něj a zacvakl kovové pacičky okolo jeho zeleného světla. Poté jej vyhodil do vzduchu a odtáhl si lem saka. Sonický šroubovák se dvakrát protočil, načež dopadl přímo do náprsní kapsy.

„Už nevstávej," řekl potom Pán času. Pár vteřin si ještě užíval okamžik triumfu, potom se otočil ke Straxovi:

„Svaž ho a prohledej, jestli u sebe nemá ještě nějaká překvapení."

Sontaran přikývl a jal se vykonat uložený rozkaz.

„To ho tu vážně chceš nechat napospas andělům?" zeptala se Vastra.

„Ano, chci. Snažil se mě zabít. Osud, kterému ho zanechávám, pro něj nechystá trest, jakého by se dočkal ode mne. Andělé jsou známí jako milosrdní zabijáci. S trochou štěstí tohoto muže čeká druhá šance. Můj hněv naopak dává málokdy na výběr."

„Copak by se nehodilo zjistit o něm víc?"

„Vím o něm vše, co potřebuji. To důležité jsem zjistil z jeho vystupování a vzhledu. A navíc, nebyl poslední takový, kterého dneska potkáme. Říkal přece, že má své rozkazy."

„Dobrá, tak co o něm tedy víš?" nedala se silurianská válečnice.

„V kostce: Dle oné zbraně lze soudit, že se jedná o člena jakési organizace. Ta se vzhledem k jeho nekompromisní snaze mne zavraždit zabývá nejspíše potíráním mimozemské činnosti na Zemi. Což ostatně potvrzuje tetování na zápěstí jeho pravé ruky."

Pohlédli jsme oním směrem. Srax, který muže přivazoval k zábradlí, pozvedl jeho malátnou paži. A skutečně, měl tam vytetovaná malá, nepříliš významná písmena, jež dohromady dávala dvě neznámá slova: MUSREVINU OBENBO. Ta byla následována jakýmsi číselným kódem.

 „Čísla budou plnit identifikační funkci. A ta slova... Jsou pozpátku," usmál se Doktor, „Obnubo Universum. To je myslím latinsky. Znamená to něco ve smyslu: „Zastřít vesmír." Dost možná to ani není správně. Co mne na tom zaráží je fakt, že ta slova nikdo z nás nepřečte jinak než latinsky. Musí tedy být nějak schopni blokovat některé funkce TARDIS. To se mi nelíbí. Ani trochu. Jsem jen rád, že byl chameleóní obvod opraven. Ale nebudeme předbíhat událostem, Oni si nás najdou, pojďme."

Pomalu vyšel z lanovky. Opět nám tedy nezbylo než ho následovat, nevěda, koho vlastně tím Oni myslel. Prošli jsme stanicí, která byla zcela prázdná, bez jakýchkoli revizorů či dozorčích, až ven. Nedaleko se zvedala Petřínská rozhledna a poblíž se také krom jiného nacházelo známé zrcadlové bludiště.

Než jsme se však stačili rozhlédnout důkladněji, ze všech stran se na nás sesypali ozbrojenci v černých uniformách a červených baretech. Seskupili se okolo a namířili na nás samopaly. Za nimi stále přibíhali další a další. Kdesi nad námi se ozval burácivý zvuk vrtulníku. Doktor zvedl ruce na znamení, že se vzdává. Následovali jsme jeho příkladu. Strax vztekle zahodil svou pistoli.

„Máme tě, Doktore! Sledovali jsme tě až sem a teď jsi i se svými společníky obklíčen!" ozval se zesílený hlas, promlouvající k nám z magnetofonu.

Doktor si přiložil ruce k ústům a zakřičel: „Ale to vy také!"

„Cože?"

„Mohl bych vědět, s kým hovořím?"