Nechápu to... prolítne Kristýn hlavou. Měly pro mě přijet.
Byla to dívka, která byla celý život podceňována, odstrčená, šikanována a nikdy nebyla ta hezká. Měla krásné šedo modré oči a delší světle hnědé vlasy. Byla štíhlá a měla vetší prsa, ale oblékala se jako kluk. Proč? Jiné oblečení nedostávala. Měla málo pych pod očima a měla malé a slabé narůžovělé rty. Obličej neměla ani trochu poškozený od akné ani ničeho podobného. Byla zdravá, mladá krásná dívka, co byla vždy ta poslední.
Rukama si podpírala hlavu a koukala do země. Když kolem ní někdo prošel akorát se zašklebil a co nejrychleji zmizel. Ona se pouze znovu obrátila k zemi. Jak se k ní blížili nějací teenageři tak jediný co slyšela bylo: ,,Ježiši! Čum na tu zrůdičku! Chudák hnusnej nemá nikoho kdo by jí chtěl!" a smích k tomu. To co slýchala celý život, od první do prváku.
Seděla na autobusové zastávce v Praze. Přijela z Jednoho tábora a rodiče pro ní měly přijet. Seděla na okraji silnice, vedle sebe tašku přes rameno. Všichni už šli domů, jenom ona tam takhle bez ceně čekala. Povzdechla si a zvedla se. Natáhla si dlouhé bílé tričko pod zadek a sehnula se pro tašku. Hodila si jí přes rameno a rozešla se k metru.
Dostala se na nádraží a nasedla na vlak. Dojela do Brodu a jen tak tak stihla 435. postavila se ke dveřím a celou cestu se dívala z okna. Přemýšlela proč pro ní nepřijeli. Nenapadalo jí nic kloudného, co když to prostě bylo jenom proto, že zapomněli že se dnes vrací? Ne, ona věděla, že je za tím něco víc.
Vystoupila a prošla se po vesnici až k jejich starému schátralému domu. Nevypadalo to jako domov, ale domov to byl. Otevřela rezavá vrátka a vešla na zahrádku. Došla ke dveřím a chtěla odemknout, ale všimla si, že dveře jsou otevřené.
Uslyšela nějaké zasténání. odložila si tašku a otevřela dveře, které se skřípáním zavrzaly. Pomalu vešla dovnitř. Nic nikde, všechno buď rozbité anebo tam nic nebylo. To co tam kdysi bylo je teď minulostí. Tady nebylo nic. Úžasem vydechlo, krásně se to rozlehlo.
Zastavila se uprostřed bývalé předsíně a rozhlédla se. Očima kmitala sem a tam a nemohla tomu uvěřit, tady žila 16 let. Teď je z toho opuštěná troska města, co půjde jako první na zbourání. Neměla to tu moc ráda, ale pořád to byl domov. začalo se jí stýskat po tom, co tu zažila se svými bratranci. I když si z ní dělali pouze srandu a dělali jí pouze naschváli.
Celkem tady neměla žádné kamarády ani nijak dobré vzpomínky, ale byl to domov. Povzdechla si a rozešla se tam, kde kdysi býval obývák. Bylo tam vidět kdo co bylo. Hned si na to vzpomněla.
Co se tady stalo?
Něco uslyšela. Otočila se a šla do předsíně. Nic, nikde nikdo. Ale něco tu nesedělo. Proč se tu občas ozývají divné zvuky? Co se to tu skrývá, anebo spíše kdo? Uslyšela nějaké rány z horního patra. Ze schodů spadla stará váza a uslyšela slabí křik.
Ticho.
Pomalu došla ke schodům a opatrně se po nich vydala nahoru. Šla tiše, jako myška. Snažila se nedělat zbytečně velký rozruch. Na zemi byla krev a krvavé stopy se táhli do starého kumbálu. Odkud něco vykukovalo ven. Kristýn se rozhlédla po chodbě. Nikdo nikde.
Pomalu šla ke kumbálu. Nakoukla tam a okamžitě si dala ruce před pusu. Byla tam mrtvá žena. Ubodaná k smrti. Udělala pár kroků dozadu a pak něco uslyšela. Šlo to z druhé strany chodby. Zastavil se jí dech a polkla. Otočila se a uviděla muže; byl celý od krve v roztrhaném oblečení od krve, byl zarostlý a neměl jedno oko. Ústa měl od krve a v ruce držel porcovací nůž.
,,Strejdo?" vydechla Kristýna a udělala pár kroků dozadu.
Muž se na ní pouze díval. Nic ze sebe nevydal. Kristýna ho nepoznávala. Pak jí došlo proč se na ní tak dívá. Přemýšlí jak si s ní pohraje předtím než jí zabije a než jí... sní.
Kristýn se pomalými kroky k němu snaží dostat, ale čím blíž u něj je, tím víc jí dochází, že jí žere pohledem. Že si jí vychutnává na pohled a pak si všimla jeho pohledu na její ňadra. Neváhala a okamžitě se po schodech rozeběhla dolů. On ihned za ní a vydával ze sebe divné zvuky.
Kristýn vyběhla ven a sáhla po tašce. Hodila jí na rameno a běžela ke dvírkům. On za ní. Chytil jí za batoh. Až jí donutil se zastavit. Trhl a Kristýn málem spadla. Batoh jí vytrhl a odhodil pak se na ní vrhl a shodil jí na zem do nějakých sraček. Skočil na ní a.. Jednou rukou se jí snažil uškrtit a tou druhou zabodnout nožem. Kristýn se ho jednou rukou snažila zadržet a tou druhou se snažila dostat jeho ruku ze svého krku, aby mohla dýchat.
Pak se to ale změnilo. Začalo se jí všechno postupně mazat a zdvojovat. Pomalu zavírala oči a rychle je otevírala. Začala slábnou. O krku se moc už nesnažila a ruka s nožem klesla až na její hruď a Kristýn ucítila pichlavou bolest nad srdcem.
*Baus-idk
