,,Co si dáš Kristýn?" zeptala se jí Markét a Kristýn se na chvíli zamyslela a poté pokrčila rameny.
Je mi to jedno, co mi dáte to sním. Nejsem vybíravá.
,,Opravdu si nechceš něco vybrat?" podívala se na ní Markét, ,,mohla by jsi si projít cereálie a třeba by jsi měla na nějaké chuť."
Nechci působit problémy.
,,Neboj se a jen se podívej," usmála se Markéta a Kristýn se taky usmála. Nevěděla, že ještě existují hodní lidé. Prošla kolem stolu a dívek až k otevřeným policím. Podívala se na nějaké cereálie a přemýšlela co si vzít, když potom si všimla WildHorse-k. Byli to její oblíbené cereálie. Byla to směs ovoce a čokoládových malých koníků.
Vzala krabici do ruky a trochu s ní zatřásla. Markéta se na ní podívala a Kristýn ukázala na krabici. Markét přikývla a Kristýn se usmála. Zavřela skříňku a potom se otočila k Markétě.
,,Jen se podívej, kde je miska s mlékem," vybídla jí Markét.
Opravdu mám?
,,Kristýn, teď nejsi doma," zavrtěla hlavou Markét a Kristýn otevřela ledničku. Vyndala polotučné mléko a potom začala otevírat jednu skřínku za druhou a hledala misky. Byli na ve skříni na druhé straně kuchyně. Nasypala si trochu cereálii a zalila je mlékem. Otevřela šuplík nedalo ní a vyndala si lžičku.
,,Dobrou chuť," popřála Markét a odešla z místnosti. Kristýn se pomalu pustila do jídla a vychutnávala si WildHorse-ky.
,,Jak to, že nemůžeš mluvit?" přisedla si k ní jedna holčička.
Kristýn pokrčila rameny.
,,Vždyť jsi nás pozdravila," usmála se ta druhá.
To jo. Já mluvit umím, ale vy nic neslyšíte, neslyšíte můj hlas.
,,To je zvláštní," usmála se ta co seděla poblíž Kristýn na svou sestru, ,,hýbe pusou jakoby něco říkala, ale není nic slyšet."
,,Je postižená!"
- - -
Proč si myslí, že jsem postižená? Nevadí mi, jsem jim vlastně vděčná, ale co když ty dvě mají pravdu a jsem postižená?
Kristýn se musela projít. Jak Markét odjela s dětmi tak se Kristýn vypařila. Procházela po nějaké louce až došla k malé říčce. Sedla si k ní a levou rukou prohrabávala dno říčky.
Jak to, že nemůžu mluvit? Co se mi stalo? Je možný, že jsem o hlasivky přišla kvůli tomu, že jsem třeba řvala a hlasivky si vykřičela? Je to reálné?
Povzdechla si a po tváři jí pomalu začal téct slza. Sledovala kamínky na dně říčky a snažila se zapomenout na fakt, že je postižená. Nemohla tomu uvěřit, ale co když je to pravda? Co se jí vlastně stalo? A jak to, že není u svojí rodiny?
,,Ahoj," uslyšela za sebou. Byl to dívčí hlas, který neznala. Otočila se a uviděla středně vysokou blondýnku, byla hezká. Krásně jí zářili zelené oči a usmívala se na ni.
Kristýn zvedla ruku a zamávala jí. Nemohla mluvit přeci jenom. A odezírání od rtů tahle holčina nejspíš neuměla a tak se rozhodla si zahrát na němou.
,,Ty nemluvíš?" sedla si vedle ní dívka.
Kristýn zakroutila hlavou.
-Nemůžu,- napsala do písku a podívala se na dívku.
,,Proč? Jak to, že nemůžeš mluvit?" bavila se s ní úplně normálně dívka.
-Nevím, když chci něco říct, tak pouze otevírám pusu a žádný hlas se,-
