Vzala si dvě lana a kus látky. Mezi těma dvěma stromy si udělala houpací síť. Trochu to tam uklidila. Vysmýčila všechny pavučiny, zametla, uklidila rozbyté věci a prošla si dům. Dostala se až do druhého patra. Byli tam dva pokoje. Jedna ložnice a jedna místnost byla prázdná. Teda její většina. Ten zbytek byl zhroucený dole. Tahle místnost byla ve většině případu zakrytá větvemi stromů. A byli to jabloně.
Kristýn sešla dolů a pomalu se vydala zpátky k ranči. Rozhlížela se a snažila se si zapomatovat všechnu tuhle krásu. Asi si zamilovala tenhle les. Bylo tu krásně a vypadalo to krásně. Moc dobře věděla, že její objevování ještě neskončilo a že k objevování okolí má spoustu času.
* * *
Všichni byli u ohně. Byla tma, plápolal obří oheň. Hrála hudba a bylo tu docela málo lidí. Kristýn seděla na jedné kládě a sledovala děj okolo ní. Holky a kluky co se baví, smějí se a užívají si krásného večera.
Doufala, že jednou bude moct zase mluvit.
,,hele, to je naše Němé děvčátko," uslyšela od Amy.
Hned si povzdechla.
Proč je můj život tak těžkej?
,,Nechtěla bych neumět mluvit," zasměje se Míša.
,,Dovedeš si představit, jak mluví na svoje kamarády?" zasměje se Amy.
,,Prosím tě," objeví se tam El, ,,ta žádné nemá!"
Proč má pravdu?
Rozhlédne se po okolí. Všichni tu s někým jsou a baví se. Jen ona sedí sama a kouká do ohně. Proč vlastně? Protože ona jako jediná tady nemůže mluvit! Zadívá se do ohně. Sleduje plameny, které jdou stále víš a víš. Jsou volné, nikdy nepřestanou, budou tu navždy. Volnost a respekt, jak by za to byla ráda.
,,Dáš si?" dá jí někdo před obličej talíř s opečeným buřtem. Podívá se po svojí pravé straně a uvidí Mirka. ,,Ignoruj je, pomlouvají všechny nový."
Sáhne po svém bloku a tužce.
-Možná by věděly jak mi je, kdyby si prožily alespoň polovinu toho co já.-
,,To možná," usmál se Mirek a podal jí talíř, ,,no tak. Když tu už jsi tak se bav, né doslovně, ale zkus se nějak dorozumět s ostatními. Něco říct snad dokážeš ne?"
-To jo, ale jak jim mám vysvětlit, že za to nemůžu, že nejsem němá, ale prostě.. ani sama nevím co se mnou je a proč se mi to stalo.-
,,Možná tě uklidním," Kristýn se na něj podívala, ,,to neví nikdo odtud. Zkus se znovu naučit mluvit. Za zkoušku nic nedá."
Nechal jí tam talíř a odešel. Kristýn se podívala na blok a zamyslela se. Jak na tom má zapracovat, když nemá jak? A s kým. Tady jí nikdo pomáhat nebude. tady s ní nikdo neztratí ani slovo.
Podívala se na talíř s buřtem a potom se rozhlédla po okolí. Povzdechla si a sáhla po talíři. Položila si ho na zavřený blok a poprvé se snažila nemyslet na to, co si o ní ostatní myslí.
Celou dobu se koukala po okolí a sledovala ty všechny co tu s někým byli a bavili se. Záviděla jim, že můžou mluvit. Ale věděla, že když bude chtít taky bude moci znovu mluvit. Možná ne hned, ale za nějakou dobu určitě. Teď už mít jenom tu trpělivost a odvahu se to znovu naučit.
* * *
Už mě to nebaví. Pro všechny jsem přítěž. Každý se mi tam smál a dělal si ze mě srandu. Fakt super. Jedna holka co nemůže mluvit a každej z ní má najednou prdel. kdyby alespoň věděli jak se cítím.
Nechápala to. Proč se to muselo stát zrovna jí? Šla domů. Ale kde je její domov? Tady? Nevypadá to tak. Na to, že tu má žít a má to být její domov tak to tak nevypadá.
Šla pomalu po cestě k domu. Rozhlédla se a... uviděla někoho vběhnout do stáje. Rozhlédla se. Nikdo nikde nebyl. Potom se rozeběhla ke stodole. Bylo uvnitř zhasnuto. jenom byli otevřené vrata. Schovala se za box na kraji a u země se dostala k rohu. Podívala se do uličky a viděla tři lidi. Byli to holky a byli u stáje toho koně, kterého dneska údajně zachránila.
,,Dělej!" zavrčela jedna z nich a Kristýn ten hlas poznala. Byla to Amy.
,,Ššš!" praštila jí druhá po hlavě, ,,drž hubu!"
El? Amy? Míšo? Co to děláte?!
Kristýn se otočila a koukla se ven. Ticho a nic se tam nedělo. Podívala se zpátky.
,,Nalej to tam už!" uslyšela Míšu.
,,Drž hubu!" okřikla jí tiše Míša, ,,ty by jsi toho schopná nebyla!"
,,Tak ale pohni!" pobídla jí El.
,,No jo furt," odsekla Amy.
Vlezla do boxu a něco lila do napáječky. Bylo to v malé černé lahvičce. Kapalina odkapávala po kapičkách do vody. Amy se rozhlédl a Kristýn zalezla za roh. Opřela se o box a tiše dýchala.
,,Holky," řekla tiše Amy, ,,myslím, že tu někdo je."
,,Tak to dodělej, my se jdeme podívat!" řekla El.
Kristýn se po zemi dostala ven a rozeběhla se k domu. když v tom uviděla stíny vycházející z druhé strany stodoly. Otočila se a rozeběhla se zpátky.
,,hele!" uslyšela Míšu, ,,támhle někdo je!"
Kristýn zabrala a utíkala co jí nohy stačili. Zaběhla za roh a zastavila se. Co teď? když jí chytí tak co udělají? Kristýn před sebou uviděla vozík s balíky slámy a nahoře otevřené dveře na seník. Usmála se a rozeběhla k vozíku. Co nejrychleji se dostala nahoru. Jak byla na tom úplně nejvýše umístěným balíku byl to ještě metr na seník. Kristýn se odrazila a dopadla dovnitř. Jenom nohy jí čouhali ven.
,,rychle!" uslyšela a zalezla tam. Zaběhla mezi balíky a sedla si tam. Tiše dýchala a pozorně poslouchala.
,,Kde je?" uslyšela El.
,, Nevím!" odsekla Míša. ,,Musela se nám ztratit!"
,,nekecej ty chytrá!" uslyšela El.
,,Nemlať mě!" uslyšela vyjeknutí Míši.
,,Pohni! Musíme to říct Amy a musíme zdrhnout! Co nejrychleji k ohništi. Dělej!"
Kristýn nahlas vydechla. Sjela až na záda a dala si ruce na obličej. Proč jenom nemůže mluvit? Co to tam dělali? Proč to dělali? Co mají tyhle tři za lubem? Kristýn tam chvíli jen tak ležela, ale potom se ohlédla a zvedla se.
Šla se po seníku trochu projít. Rozhlížela se tam a pak uslyšela ty samé hlasy.
,,Co tady furt děláš?!" uslyšela El.
,,Musíme vypadnout!" dodala Míša.
,,Počkejte!" zastavila je Amy, ,,ještě to žrádlo!"
,,A co s nim chceš udělat?" zeptala se Míša.
,,Otrávit ho stejně jako vodu," odpověděla Amy.
Kristýn si dala ruce na pusu. Nemohla tomu uvěřit. Jak by někdo mohl otrávit koně?! Padla na kolena a v tu chvíli spadlo dolů do boxu trochu slámy. Kristýn se okamžitě odtáhla a schovala se za balík.
,,Viděli jste to?" řekla Míša.
,,To bude pouze Micka. Ta je seníku pořád," odpověděla Amy.
,,Tak už to máš?!" uslyšela El.
,,Jo," souhlasila Amy, ,,padáme!"
*Baus-idk
