Rulíkův pád || Waca Oc Backstory || DOKONČENÉ

Chapter 7#

Rulík potichu seděl ve svém pelechu a zrak upíral na zářící měsíc, který nehybně stál na jednom místě.
Není času nazbyt. Potichu si stoupl a neslyšně vyšel z válečnického doupěte. Když vyšel ven ovanul ho slabý vítr.
Opatrně našlapoval, když došel ke skrýší, kde měl schované bobule.
Upřeně se na ně díval. Po chvilce konečně zvedl packu a zbývající červené bobule a pomalu se blížil k doupěti Skvrnitého měsíce.
Cestou tam mu přeběhl mráz po zádech. Ucítil, jak se o jeho bok otřel rozcuchaný kožíšek, ale když se otočil, nikoho nikde neviděl.
Zamračil se. Mech si se mnou zase hraje.
Přotočil očima a opatrně šel dál.
Zastavil se teprve u vstupu do doupěte velitele. Celý kožíšek se mu naježil a začal se třást.
Nesmím se nechat odradit. Pomaličku vstoupil dovnitř. Tentokrát našlapoval mnohem tišeji, než předtím.
Když došel ke Skvrnitému, který poklidně spal, ztuhl.
Dělej, uslyšel hlas v hlavě. Na co čekáš?!
Pomalu zvedl packu, ve které svíral bobule a zahleděl se na ně. Dělej! Dělej! Už mě nebaví čekat!
Rulík si zacpal ucho jednou tlapkou, kterou měl volnou, ale vůbec to nepomohlo.
Dělej! Zab ho! Přesně v ten moment toho měl Rulík už dost. „Buď už sticha!," zasyčel nahlas.
Rychle si zacpal tlamu, když mu došlo, co udělal, a podíval se vyděšeně na Skvrnitého.
„C-co- hej!," vykřikl Skvrnitý měsíc, když ho uviděl.
Práva chvíle. Když Skvrnitý otevřel tlamu, aby na něj vychrlil další nadávky, Rulík na nic nečekal a narval mu jednu bobuli do krku; druhá mu spadla na zem.
Když se Skvrnitý začal dusit a zmítat v bolestech, Rulík se odtáhl.
Se strachem v očích se zahleděl na umírajícího velitele, nad kterým po chvíli viděl stín mohutného kocoura, který po chvíli zmizel.
Z ničeho nic z venku uslyšel šramot tlapek. Rulík zpanikařil. Když uvidí, co udělal, může se nadobro rozloučit s klanem. Při nejlepším. Při nejhorším ho na místě zabijou.
Z ničeho nic znovu uviděl zen povědomí stín, tentokrát seděl před bobulí a potichu se psychoticky smál.
Neměl moc času. Když už uviděl temnou černou hlavu kočky, která vycházela do doupěte, vrhnul se po bobuli a vystrašeně jí spolkl...

Je to jen sen..?

Nemyslím si..

Udělal jsem co sem musel..

...

Ta bolest.. křeč

Nedá se to vydržet..

Nechci umřít takhle..

Jako umřela Růžena

Chci ať je to už za mnou

Mechu..?

Oof.. xd
Ok už nikdy nebudu psát v jednu ráno xd