Jmelí čaruje

1. Nečekané přiznání

Ahoj,
Včera jsem hledala něco v dokumentech a úplnou náhodou zjistila, že tenhle příběh není pohřbený jako ty ostatní a je dopsaný a celou dobu uložený... takže proč ho nevydat uprostřed července, že ano? Trocha vánoční atmosféry nikdy neuškodí. 😂♥️

„Takže tady opravdu zůstáváš?" zeptala se smutně Ginny, když se svými zavazadly přišla do Velké síně.

Hermiona odložila tlustou knihu, kterou měla z půlky rozečtenou, aby se pořádně rozloučila se svou kamarádkou. „Zůstávám," přikývla s jemným úsměvem.

„Říkala jsem ti to milionkrát, mamka ti psala dopis-..."

„Ano... Jste všichni moc hodní, ale nedělalo by to dobrotu. A věř, že Rona opravdu vidět nepotřebuji," řekla teď už s vážnou tváří.

„Klidně ho někde zavřu a neuvidíš ho celé prázdniny!" prohlásila Ginny.

Hermiona se pousmála a objala svou kamarádku. „Jsi hodná, ale sama víš, že by to nedopadlo dobře. Užij si svátky a moc ode mě pozdravuj Harryho a celou rodinku," políbila ji na tvář a posadila se zpět na lavici.

„Piš mi," řekla ještě Ginny před tím, než se s obřím kufrem vypotácela ven ke kočárům.

Hermiona si potichu povzdechla a pohledem přejela po poloprázdné místnosti. Bylo tu jen pár žáků a většina z nich se jen loučila s jedinci, kteří tu zůstali. Byli mezi nimi ti, kteří ztratili celou rodinu, ti kteří se nechtěli nikam vracet a chtěli strávit poslední Vánoce na hradě nebo ti, kteří se z války stále nevzpamatovali a jednoduše chtěli být izolováni od zbytku světa. Ona sama by dala bůh ví co za to, kdyby teď mohla nasednout na Bradavický express a vyrazit domů. Avšak nemohla... Domov neměla a neměla ani rodinu, ke které by se vrátila.

Ještě teď se s tím nesmířila... a nesmíří se samozřejmě nikdy. Její rodiče už nikdy nebudou ti, ke kterým by mohla přijít a říct jim mami, tati. Nikdy, tedy pokud nechce být za blázna a přijít de facto k cizím lidem a říct jim, že je má ráda.

„Tak jsem tady..." protočil očima Draco a sedl si naproti Grangerové.

Hermiona párkrát zamrkala, aby rozehnala slzy, které se jí vzpomínáním nahrnuly do očí a na malý moment sklopila pohled, aby zaklapla knihu, ke které se od odchodu Ginny, nevrátila. „To je fajn," zamumlala a začala se hrabat v kabelce, kde měla všechny potřebné věci na schůzku s Malfoyem.

Draco pozvedl obočí. „Co prosím? Fajn?" neskrýval překvapení. Trochu se zamračil, sklonil se tak, aby viděl Grangerové do obličeje i přes to, že skoro vlezla půlkou těla do kabelky, a pak natáhl ruku, aby se dotkl jejího čela.

„Třicetšet a půl," zamumlal si pod nosem.

„Co to sakra děláš?!" vyštěkla a rychlým pohybem své ruky, odhodila ruku Malfoyovu.

„Kontroluju... Řekla jsi, že je to fajn, že jsem tady, tak se mi nějak nezdá tvůj zdravotní stav," ušklíbl se.

„Bože ty jsi idiot," protočila očima a na stůl hodila pár pergamenů. „Byla jsem zamyšlená, nikdy bych neřekla, že je fajn, být ve tvé společnosti," řekla důležitě a namočila brk do inkoustu.

„A už si opět příjemná, jak díra na ponožce," řekl s hraným veselím.

Hermiona i přes to, že moc chtěla něco odseknout, neřekla nic, jen protočila očima a sklonila se k papírům. „Tak se do toho dáme, ať se hnem z místa," povzdechla si. Vzala si připravený brk, namočila do inkoustu a cosi přešrtla na jednom z pergamenů, vše za bedlivého pohledu Draca, který ji takto z blízka viděl snad poprvé v životě a dost si dával záležet na důkladné obhlídce. „Moc prefektů tady nezůstalo," povzdechla si nahlas a zkousla si ret, přičemž se podívala někam za něj, jak přemýšelala.