Jmelí čaruje

8. Vichřice Theo

„Pojď, sedneme si tady..." kývl hlavou na schody, které vedly dolů do patra pod nimi.

Říct?! Co mi chce sakra říct? Proč mi chce něco říkat?! Vypadá to, jakoby mi chtěl... ale ne, to je blbost! Je to Malfoy! Sakra nechci nic slyšet! Zacpu si uši!

„Co blbneš?" zadíval se na ni jako na blázna, kterým beztak je. Sedla si totiž vedle něj s rukama přilepenýma na uši.

„Ale to nic..." mávla rukou, když si uvědomila, jak dětinsky působí, ale fakt se bála, co jí sakra chce.

„No tak jak začít..." zamumal si pod nosem a zadíval se na divně vypadajícího týpka na obrazu, co je pozoroval a poslouchal. „Nemůžu se omluvit za celou mou rodinu, ale za sebe ano. Takže omlouvám se za všechny ty roky šikany, hrubé poznámky, naschvály a všechno co jsem kdy řekl či udělal."

„Měla byste mu odpustit, má milá!" přimíchal se do rozhovoru onen týpek z obrazu.

Draco ho probodl pohledem a Theo otevřel ústa údivem. Teda! Hermiona! Hermiona otevřela ústa údivem, nad tím, co před momentem Malfoy řekl. „Tak... tak to bych se ti asi měla omluvit taky. Myslím, že jsem si stejně jako ty nebrala servítky."

Draco se smutně pousmál. „Jo, jenže ty ses jenom bránila. To je jedno... každopádně jsem ti to jen chtěl říct. Nečekám, že mi odpustíš nebo něco, ale..."

„Odpouštím!" vyhrkla.

Theo vyvalil oči. Hermiona! Hermiona nad svou větou vyvalila oči. „No co?" nervózně se pousmála. „Každý si zaslouží druhou šanci."

Draco vzal její tvář do dlaně a prstem ji pohladil po tváři.

Hermiona se začervenala a snažila se uklidnit, ale její srdce, které zběsile bilo, jí v tom ani trochu nepomáhalo. Naštěstí tohle trvalo jen okamžik, neboť ruku zase stáhl a Theo se tak mohl zase nadechnout.

Tak já vám to prozradím... Theo je totiž už pěknou dobu šmíruje a rozhodně nebyl spokojený s celou touto situací. Merline! Vždyť Draco byl daleko dál než on! Všechny ty doteky, a tak! A On? Domluvil si rande, které ještě neproběhlo a všechna konverzace, kterou doposud vedli, byla čistě v přátelském duchu! Tedy alespoň ze strany Hermiony. Musí něco vymyslet, celé jim to pokazit!

„Něco tu pro tebe mám," řekl Draco a zalovil v kapse od kabátu, kde ukrýval malý balíček. Podal ho překvapené Hermioně, která po něm okamžitě chmatla a začala trhat papír.

To bude kniha! Stoprocentně! Na to měla čich!

„No co?" zamračila se na něj, když si ji pobaveně prohlížel. „Mám ráda dárky," pokrčila rameny.

„Tak to je dobře, neboť jsem se rozhodl, že teď dostaneš každý den jednu..." kývl k teď už rozbalené knížce, kterou si zálibně prohlížela.

Ten malý detail, že ji vlastně ukradl v knihovně, raději nezmínil. Ale další už budou koupené normálně v obchodě! Napsal do jednoho knihkupectví a vybral pořádný balík knih, které by měly přijít hned zítra.

„Je nádherná!" vydechla nadšeně.

„Ano a kupodivu bavila i mě."

„Ty jsi-..."

Nestihla doříct větu, neb Theo tak nějak ztratil nervy a kouzlem zhasl všechen zdroj světla v blízkém okolí.

„Co to sakra?!" zamračil se Draco do tmy. Jednou rukou uchopil Hermionu za ruku, protože měl špatné tušení, že se něco stane a druhou zalovil v hábitu pro hůlku, kterou následně posvítil.