Jmelí čaruje

6. Důvěrný rozhovor uprostřed Velké síně

„Všichni na nás zírají!" zamumlala Hermiona do talíře.

„Nikdo na nás nezírá," řekl vážně. „Kromě Thea a... McGonagallové, která si asi do ranního čajíku přidala rum," přiklonil se blíž k ní a šeptem k ní promlouval.

„Proč by si tam při-... aha," zarazila se, když pohlédla na ředitelku, která jejich směrem vysílala jeden úsměv za druhým. „a proč Theo tak kouká? Jako by ti chtěl ublížit," zamračila se Hermiona. „Vlastně za ním asi zajdu a pokecáme, jak bys řekl ty. Asi máme společný cíl," zahihňala se a olízla si špičku prstu. Na ruce, samozřejmě.

Draco přivřel víčka. „Někdy jsi docela drsná. Ale většinou to vypadá, jakoby se štěňátko chtělo pustit do medvěda," pousmál se na ni.

Hermiona si odfrkla a raději se dál věnovala snídani. Velký společný stůl, u kterého jako každý rok o Vánocích všichni seděli se začal pomalu, ale jistě plnit. Nejeden pohled směrem na ty dva, prozrazoval, jak jsou z jejich podivné blízkosti všichni překvapení. A Hermiona se začala čím dál tím víc cítit nekomfortně.

„Tohle byl špatný nápad," zopakovala onu větu už po několikáté za ráno. „Co si od toho jako slibuješ?" otočila se na něj.

Draco si povzdechl a odložil příbor, kterým až doposud jedl míchaná vajíčka a natočil se k ní, což mohlo působilo a taky působilo dojmem, že vedou velice intimní rozhovor. Theo by vám o tom mohl vyprávět. Dočista zapomněl na svou snídani, která byla už dost vystydlá, takže se nedala už jíst. Celou dobu je upřeně pozoroval, dokonce tak vehementně, že si o něm začali vyprávět jakési páťačky, že vypadá jako masový vrah, který přemýšlí nad nejlepším způsobem, jak dotyčné zabít.

„Asi chci odčinit všechny ty roky..." vypadlo z něj. Až to řekl, tak si uvědomil, že je to vlastně pravda. Vždy byl vůči ní zaujatý a za vše mohla jen posedlost čisté krve.

Hermiona neskrývala překvapení. S pusou dokořán na něj čučela a nedokázala přestat. „Nevím, co ti na to říct..."

Draco pokrčil rameny. „Nevím, co chci slyšet."

Zakroutila hlavou a zahleděla se na vyzdobenou Velkou síň. Přemýšlela, jak s novou informací naložit, ale nemohla na nic přijít. Chtěla ho nechat odčinit všechno, co se v minulosti stalo? Ona přece taky nezůstávala pozadu a dávala mu vše sežrat. Její myšlenky však přerušil přílet sov, které nesly poštu. Bylo jich pomálu, ale svou práci vykonat musely. Velké překvapení na ni čekalo, když se jedna snesla přímo nad ní a hned vedle její snídaně upustila obří pugét kytek. Rozčarovaně na ně pohlédla, až se nakonec odvážila kytky vzít do rukou a pořádně si je prohlédnout.

Tentokrát to byl Draco, kdo propaloval pohledem Thea, kterému se na tváři vytvářel úšklebek.

Hermiona vzala malou kartičku zastrčenou vevnitř. A za malý moment se tvářila ještě více překvapeně než před chvílí.

„Takže jsi měl pravdu..." zamumlala potichu. „To je od Thea."

„Ano, viděl jsem ho ráno na cestě do sovince," zamračil se.

Hermiona obrátila kartičku, hůlkou vykouzlila odpověď a poslala ji na druhou stranu stolu, kde si Theo kartičku vesele rozbalil a na tváři se mu vytvořil ten největší úsměv na světě.

„Co tam bylo?" zabručel Draco.

„Jestli se půjdu po snídani projít," odpověděla Hermiona a do úst vložila poslední lžičku snídaně.

„A co jsi odpověděla?"

„Tak čau." usmála se na něj vesele, když vstávala od stolu a odpochodovala za jeho sokem.