Jmelí čaruje

12. Největší zpoždění v historii Bradavic

„Nechci vstávat, nechci!" zabručela do polštáře.

Ačkoliv si někdo na první pohled mohl myslet, že je brzy ráno, pravda byla ta, že bylo dávno po snídani. Hermiona se rozhodla, že dnes hlad nemá a že si dá jen ovoce, které měla v ložnici. To už udělala a následně si zase lehla do postele, kde přemýšlela.

Co má sakra udělat? Slíbila Theovi, že se sejdou v deset hodin. Zároveň jí také přišla sova od Draca, kde ji prosí o ten samý čas akorát na jiném místě. Tak moc si přála jít za Malfoyem. Jednoduše jí to k němu táhlo a ta včerejší skoro pusa to všechno jen posílila. Jenže bylo by tohle správné rozhodnutí? Jak by to vlastně pokračovalo? Chodili by spolu? Přijala by to společnost? Co Ginny, Harry a ostatní? Neotočili by se k ní zády?

Jedno věděla jasně. Kdyby byl Malfoy Theem, neměla by žádný problém. Malfoy je však Malfoy a Theo je Theo. Každý úplně jiný a ke každému cítí něco jiného.

Malfoy ji přitahuje fyzicky, to se nedalo popřít, nicméně, šlo tady jen o tohle? O fyzickou přitažlivost? Nebo by to, co mezi nimi je, mohlo fungovat i jako vztah?

A naopak Theo... ten ji sice neřitahuje, ačkoliv je to opravdu pěkný muž, chybí tomu však taková ta jiskra, která přeskočí vždy s Malfoyem a dokonale se rozhoří v žár. Rozumí si s ním však z té druhé stránky, kdy by mu klidně dokázala svěřit všechna tajemství.

Mohlo by tu však z její strany přijít i něco víc? Nebo by to kamarádské pouto nedokázala překonat?

Nevěděla.

Nevěděla, co dělat ani když se oblékala. Dokonce to nevěděla, ani když sešla do společenské místnosti, kde pozdravila přátele a popřála jim pěkné Vánoce. Když vyšla z věže, a pokračovala ven, musela se na chvilku zastavit u jednoho z oken a jen se rozhlédnout po pozemcích.

Tak čarovně krásné.

A pak jí to jednoduše blesklo hlavou.

Rozběhla se po schodech dolů, míjela pár lidí, kteří bloudili po hradě. Byli to zamilované páry, občas jen nějaký jednotlivec a dokonce potkala i ředitelku McGonagallovou, která spěchala do pracovny. Cesta jí trvala nekonečně dlouho a tak strašně moc se bála, že si to rozmyslí... Milionkrát se skoro otočila a chtěla se vrátit zpět s tím, že na to jednoduše kašle a nebude s nikým. Měla za to, že teď asi není správný čas na to, navázat nějaký vztah. Jenže kdy, když ne teď?

Zabočila za roh a tam se jí naskytl pohled na muže, kterému za okamžik zlomí srdce. Kéž by věděla, jestli je tohle to správné rozhodnutí nebo je to jen další ze série rozhodnutí, které jí radikálně změní život?

Srdce nebo rozum?

Rozum.

Vždycky rozum.

~

Draco stál kousek od hradu s výhledem na Hagridovu hájenku. Z komínu šel tmavý dým, neboť jen před malou chvilkou Hagrid přiložil.

„Tak tohle je vážňe těžký," povzdechl si.

Poprvé v životě zažil odmítnutí. Odmítnutí od skvělé holky. Nikdy, nikdy, nikdy nenajde nikoho jako ona. Hermiona Grangerová byla jednoduše úžasná. A on promrhal všechny šance na to, ji získat. Nesnažil se dost. Něco tomu zřejmě chybělo...

Theo vyhrál.

Neskutečné.

Poprvé v životě něco dokázal.

Potichu si odfrkl. Co teď sakra bude dělat? Dívat se na to, jak cukrují? Do konce roku to tu nejspíš nevydrží, ale pokud nechce skončit v Azkabanu, nic jiného mu nezbývá.